47 C 139/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 1. 6. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 30 000 Kč na jistině, 6 099 Kč na úrocích, 4 794 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru a 7 407 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek, tj. celkem 48 300 Kč, a zákonných úroků z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne 31. 1. 2018, č. sml. [anonymizováno] [rok] [číslo], na základě které původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) poskytl žalovanému dne 31. 1. 2018 částku 30 000 Kč jakožto hotovostní spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 55 200 Kč, a to v 16 splátkách, poslední splatné dne 31. 5. 2019. Žalobce uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 o postoupení pohledávky, kterou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], coby právní nástupcem původního věřitele. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu ani předvolání, po celou dobu řízení byl pasivní. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav, 4. Dne 31. 1. 2018 uzavřela [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], a žalovaný smlouvu o úvěru, č. sml. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Podle této smlouvy žalovaný obdržel částku 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se vrátit věřiteli částku 55 200 Kč, která zahrnovala vedle jistiny částku 25 200 Kč jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl povinen splácet úvěr měsíční splátkou 3 450 Kč, splatnou do 31. dne od uzavření smlouvy. Každá další splátka byla splatná do posledního dne měsíce. Splátek bylo naplánováno 16 (důkaz: smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 31. 1. 2018). 5. Žalovaný označil jako svou adresu pro doručování: [adresa žalovaného] (důkaz: smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 31. 1. 2018). 6. Původní věřitel zkoumal úvěryschopnost žalovaného dle těchto kritérií: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, (v ) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. 7. Z finanční analýzy žalovaného coby klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl výši příjmu 13 085 Kč, výši měsíčních výdajů 8 500 Kč, věřitel počítal s rezervou 1 000 Kč na nenadálé výdaje, tudíž zbytek 3 585 Kč představoval volné zdroje. Věřitel uzavřel, že žalovanému může poskytnout takový úvěr, kde měsíční splátka bude činit max. 3 585 Kč (důkaz: listina„ finanční analýza“ z 31. 1. 2018 provedená jistým panem [příjmení]). 8. Ve formuláři právního předchůdce žalobce z 31. 1. 2018 žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je [stát. instituce], že [anonymizována dvě slova], s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 12. 2019, s měsíčním příjmem 13 085 Kč, s výdaji na bydlení 11 500 Kč, se stravováním 5 000 Kč, s ostatními výdaji 500 Kč (důkaz Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru). 9. Žalovaný předložil právnímu předchůdci dvě dohody o pracovní činnosti uzavřené se [územní celek]. Jedna dohoda byla uzavřena na dobu od 13. 9. 2017 do 31. 12. 2019 a byla podepsána 12. 9. 2017, druhá byla uzavřena na dobu od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2019 Tyto dohody jsou špatně čitelné, byly předloženy žalobcem chaoticky, nelze spolehlivě ztotožnit, co konkrétně tvoří jakou konkrétní dohodu, nemluvě o špatné čitelnosti a místy i rozmazanosti kopie. Ale z těchto dohod lze dovodit, tak je, že žalovanému měl po jisté měsíce náležet nižší příjem než bylo v listopadu či prosinci 2017, kdy obdržel čistý příjem 13 085 Kč (srov. též text níže). Totiž za červenec 2018 až srpen 2018 a za červenec 2019 až srpen 2019 měla žalovanému náležet odměna ve výši 4 000 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z citované dohody o pracovní činnosti z 31. 10. 2017. 10. V listopadu 2017 a prosince 2017 žalovaný obdržel od města Brna čistou mzdu 13 085 Kč (důkaz výplatním lístkem za leden a prosinec 2017). 11. Ze scoringové karty k úvěru soud zjistil, že žalovaný dosáhl hodnocení 25 bodů, přičemž pro rozmezí hodnocení 25 a více bodů bylo možné dle interních pravidel věřitele poskytnout žalovanému úvěru až do výše 70 000 Kč. Bodové hodnocení žalovaného bylo velmi hraniční, když pro rozmezí o pouhý bod nižší, tj. 10 – 24 bodů, bylo stanoveno, že lze poskytnout úvěr max. 25 000 Kč (důkaz: scoringová karta z 31. 8. 2018 provedená jistým panem [příjmení]). 12. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřel původní věřitel a společnost [právnická osoba], [IČO]. Na základě této smlouvy o prodeji části závodu nabyla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] divizi spotřebitelských úvěrů původního věřitele. Dále byly specifikovány pohledávky, které [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nabyla, speciálně v příloze [číslo]. Z této přílohy soud zjistil, že na straně 18 zahrnuje mj. pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, č. sml. [anonymizováno] [rok] [číslo] (důkaz: smlouva o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 a její příloha č. 2). Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stala společnost [právnická osoba], [IČO]. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník, nabyvatel. Na základě této smlouvy nabyl žalobce pohledávku za žalovaným, když ta je výslovně uvedena v souboru převáděných pohledávek v příloze č. 1 jako položka 3 706. Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stal žalobce (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a dokument„ čitelná část přílohy“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému na jím uvedenou adresu oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020, v kterém byla postoupená pohledávka řádně označena (důkaz: dopis ze dne 6. 2. 2020 zaslaný [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]). 14. Z dokumentu transakční historie vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 6 900 Kč (2 x 3 450 Kč ve dnech 1. 2. 2018 a 29. 3. 2018) a částku 3 000 Kč (dne 8. 3. 2021, viz tvrzení na č.l. 3 dole). 15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu). 16. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. 17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 18. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spot