47 C 190/2021-33 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácení technických zařízení z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky 24. 2. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) rozhodnout bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Žalobce dne 13. 2. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťoval žalobce žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Ve smlouvě bylo uvedeno malým písmem, že účastník bere na vědomí a souhlasí se smluvní pokutou mimo jiné ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného Technického zařízení. Žalobce 13. 2. 2020 předal žalované technické zařízení: [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno]. 4. Podle čl. 4 odst. 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]:„ V případě ukončení Smlouvy je Účastník povinen Technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy (Ukončí-li Účastník Smlouvu částečně, platí tato povinnost ve vztahu k dotčenému Technickému zařízení).“ 5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „občanský zákoník“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Mezi účastníky byla v souladu s § 1746 odst. 2 občanského zákoníku uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které bylo žalované poskytnuto technické zařízení. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a násl. občanského zákoníku. 8. Soud vycházel mj. ze závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud vyslovil názor, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 9. Při aplikaci nosných důvodů citovaného nálezu Ústavního soudu na souzenou věc soud uvádí, že ustanovení o povinnosti vrátit to které zařízení v konkrétní lhůtě počítané od konkrétní skutečnosti - pod sankcí smluvní pokuty - není ustanovením technického a vysvětlujícího charakteru, a proto mělo být obsaženo ve smlouvě a nikoli jen ve zvláštních obchodních podmínkách. 10. Z formulace obsažené ve smlouvě podepsané žalovanou navíc jednoznačně neplyne povinnost žalované k úhradě žalobcem požadované smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácení shora specifikovaného zařízení do 10 dnů. Strany ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nesjednaly povinnost žalované vrátit technické zařízení v konkrétní lhůtě a neurčili ani způsob, od kterého by se počátek běhu lhůty pro vrácení technických zařízení měl odvíjet. Povinnost žalované vrátit technická zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu smlouvy. V čl. 8 Všeobecných obchodních podmínek nebyla stanovena povinnost žalované vrátit technické zařízení v žalobcem tvrzené době do 10 dnů od ukončení smlouvy, což žalobce nepřípadně uváděl v žalobě. Jen Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] uvádějí povinnost„ Technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy“. Jde však o skryté – a tudíž nepoctivé – ujednání ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu, ke kterému není možné přihlížet, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., tj. pro absolutní neplatnost. 11. Shora uvedené platí o to více, když smluvní pokuta je sice umístěna v textu smlouvy, ale celá smlouva je sepsána velmi drobným písmem. Povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu samotné smlouvy, ale v obchodních podmínkách. Z textu samotné smlouvy si tak účastník nemůže učinit jasnou představu o tom, kdy mu smluvní pokuta hrozí. Samotná formulářová smlouva je přitom pouze v rozsahu jedné strany formátu A4, za její součást jsou však prohlášeny hned dvoje obchodní podmínky, které jsou značně obsáhlé. Všeobecné obchodní podmínky mají (bez přílohy) 14 stran formátu A4 a zvláštní podmínky 4 strany formátu A4. Nad to žalobce předložil ještě jakési další všeobecné podmínky o 10 stranách. Povinnost vrátit technické zařízení poskytovateli do 10 dnů od skončení smlouvy, uvedené v článku 4.4 zvláštních podmínek, tak pozornosti spotřebitele snadno unikne. Ostatně o nepřehlednosti povinností účastníka vyplývajících z podmínek svědčí i to, že sám žalobce v žalobě uvedl, že jde o povinnost dle článku 8.2 všeobecných podmínek, kde však uvedená povinnost formulována není. 12. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě, a že uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty tak nepožívá právní ochrany, je absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku) a žalobu zamítl v plném rozsahu. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.