48 C 142/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi stranami byla uzavřena dne 11. 6. 2021 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč splatný dne 14. 7. 2021 spolu s poplatkem. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr žalobkyni nesplatil. Žalobkyně se vedle jistiny úvěru domáhá po žalovaném i úhrady nákladů za odeslání upomínek ve výši 450 Kč za upomínku a poplatku za vymáhání jistiny úvěru ve výši 1.500 Kč. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, ve které se zavázal uhradit žalobkyni částku 11.300 Kč prostřednictvím 10 měsíčních splátek splatných ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný splátkovému kalendáři nedostál. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 8. 2021 dohodu o narovnání, kterou se zavázal zaplatit žalované jistinu úvěru ve výši 3.000 Kč, úrok ve výši 96 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3.204 Kč, smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč sestávající se z poplatku za uzavření splátkového kalendáře ve výši 1.500 Kč, z pokuty ve výši 900 Kč a z pokuty za odeslání upomínek ve výši 2.600 Kč, celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 11.300 Kč. Z čl. I dohody se podává, že předmětem narovnání jsou veškerá práva žalobkyně plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 3.000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit mj. spolu s úrokem ve výši 96 Kč do 14. 7. 2021 Dohoda o narovnání byla mezi účastníky uzavřena za účelem odstranění sporných skutečností ohledně vzniku a výše pohledávek ze smlouvy o úvěru. Žalovaný se tuto částku zavázal uhradit prostřednictvím 10 měsíčních splátek splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný splátkám nedostál, neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dopisem ze dne 16. 8. 2021, který mu byl téhož dne zaslán doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. <i>6. Dle § 1903 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.</i> <i>7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 11. Z obsahu smlouvy o narovnání je zřejmé, že mezi stranami byla před uzavřením dohody o narovnání uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč, který se zavázal žalobkyni vrátit do 14. 7. 2021 Dohoda o narovnání byla uzavřena k odstranění sporných skutečností ohledně vzniku a výše pohledávky. Uzavřením dohody o narovnání ve smyslu § 1903 a násl. občanského zákoníku mezi účastníky vznikl nový závazkový vztah. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k úhradě jistiny ve výši 3.000 Kč a k úhradě úroků ve výši 96 Kč. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k zániku původního závazku (smlouvy o úvěru) nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní pokutu za porušení smluvních povinností v celkové výši 5.000 Kč, neboť není mj. zřejmé, jaké smluvní povinnosti a z čeho vyplývající měl žalovaný porušit. Současně byla žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného poplatku za poskytnutí půjčky, neboť soud tento poplatek považuje de facto za úrok, který činí 106,8 % jistiny a jedná se o úrok lichevní, tedy absolutně neplatný ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a dobrými mravy a jako takový nemůže požívat právní ochrany. S ohledem na skutečnost, že v dohodě o narovnání bylo uvedeno, že dlužná částka byla splatná prostřednictvím splátek pod ztrátou výhody splátek a žalobkyně neuvedla, s jakou splátkou se žalovaný dostal do prodlení a kdy, soud uzavřel, že žaloba není důvodná ani co do žalobkyní požadovaného příslušenství z dlužné částky od 15. 7. 2021 do zaplacení, neboť s ohledem na datum uzavření dohody o narovnání dne 23. 8. 2021 a s ohledem na ustanovení čl. III dohody, kde se uvádí, že dlužník se dlužnou částku zavazuje uhradit žalobkyni ode dne následujícího po dni porušení splátkového kalendáře, je zřejmé, že žalovaný s úhradou dlužné částky nemohl být ke dni 15. 7. 2021 prokazatelně v prodlení, neboť toto datum předcházelo uzavření dohody o narovnání. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. S ohledem na shora uvedené soud žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky 3.096 Kč (výrok I rozsudku) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 3.096 Kč a co do zbytku žaloby (tj. co do částky 3.204 Kč, částky 5.000 Kč a co do příslušenství uvedeném ve výroku II rozsudku) byla procesně neúspěšná. Z porovnání těchto částek je tak evidentní, že v řízení byl převážně procesně úspěšnější žalovaný; tomu ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku. Nad rámec již uvedeného soud dodává, že i kdyby byla žalobkyně v řízení plně procesně úspěšná, neměla by s ohledem na absenci předžalobní upomínky, nárok na náhradu nákladů řízení. Výzva ze dne 16. 8. 2021 se s ohledem na své datum nemůže týkat závazku založeného dohodou o narovnání ze dne 23. 8. 2021.