48 C 78/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 16. 7. 2019 tím, že po skončení smlouvy žalovaný nevrátil žalobkyni pronajaté příjímací zařízení ve stanovené lhůtě, za což je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 16. 7. 2019 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, jejíž součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, zvláštní podmínky pro službu kombinované televize [anonymizováno] TV a ceník. Žalobkyně se zavázala zajišťovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců a za tímto účelem zapůjčila žalovanému set-top box, a to STB Net Aris č. [anonymizováno]. V bodě I. smlouvy je uvedeno, že účastník bere na vědomí a uzavřením této smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami„ … smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení …“ V II. smlouvy (závěrečné ujednání) je pak uvedeno, že součástí smlouvy jsou i další smluvní dokumenty, zejména všeobecné podmínky, zvláštní podmínky a ceník. V čl. 4 4. zvláštních podmínek je pak uvedeno,„ že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy …“ Žalovaný nehradil řádně a včas žalobkyni úplatu za jí poskytované služby (viz faktury) a smlouva ke dni 31. 1. 2020 zanikla. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně k vrácení pronajatého zařízení a k úhradě dlužné částky vyzýván. Žalovaný žalobkyni pronajaté zařízení nevrátil. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 30. 12. 2020 zaslanou mu doporučeně na adresu [adresa žalovaného], vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za pronajaté a řádně a včas žalobkyni nevrácené technické zařízení. <i>6. Dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>7. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, důvodná, a proto ji zamítl. Ústavní soud v tomto nálezu zcela jednoznačně dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Opačný postup je tak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmí být nevýrazně menší, než okolní text, nesmí být umístěn v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 10. V daném případě s ohledem na postavení stran smlouvy přitom není sporu, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 16. 7. 2019 je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně při jejím uzavírání a plnění jednala v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, vystupovala tedy jako podnikatel, zatímco žalovaný takto nejednal a vystupoval v daném závazkovém vztahu jako spotřebitel. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaný podepsal toliko jen smlouvu samotnou, nikoliv pak všeobecné obchodní podmínky či zvláštní podmínky žalobkyně. Žalobkyně opírá svůj nárok na žalovanou částku o ujednání uvedené pod bodem I. smlouvy. V daném ujednání zcela absentuje lhůta, ve které má žalovaný povinnost pronajaté technické zařízení vrátit a stanovení způsobu počátku jejího běhu. Povinnost vrátit technické zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy není v textu samotné smlouvy, není konečně uvedena ani v čl. 8 2. všeobecných podmínek, na které žalobkyně v žalobě odkazuje. Povinnost vrátit technické zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy je uvedena až v čl. 4 4. zvláštních podmínek. Na takto sjednané ujednání o smluvní pokutě nelze pohlížet jako na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě, neboť samotná povinnost je uvedena v jiném dokumentu než je samotná smlouva a ujednání o smluvní pokutě je tak neurčité. Z obsahu samotné smlouvy je pak zcela evidentní, že tato byla uzavřena tzv. adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému tak byl žalobkyní předložen k podpisu hotový text smlouvy, kde se pouze doplňovaly údaje týkající se identifikace žalovaného a jím sjednané služby. Sám žalovaný neměl možnost do textu smlouvy jakkoliv zasahovat a tento nějak ovlivnit. Ujednání o smluvní pokutě musí být uvedeno v textu samotné smlouvy, k níž žalovaný připojuje svůj podpis a musí být sjednáno individuálně, nikoliv způsobem uvedeným v posuzované smlouvě. Samotné ujednání o smluvní pokutě vyvolává svým umístěním a hlavně velikostí písma, jež je na hranici čitelnosti, dojem zcela nepodstatného ujednání, nikoliv tak ujednání, jež žalovaného zatěžuje povinností platit za porušení smluvní povinnosti značně vysokou smluvní pokutu. Smlouva samotná je v rozsahu jedné A4 strany a za její součást jsou prohlášeny dvoje obchodní podmínky v rozsahu několika stran A4. Povinnost vrátit technické zařízení ve shora uvedené lhůtě pod sankcí smluvní pokuty je pak uvedena ve zvláštních podmínkách, což vzbuzuje samo o sobě dojem nepodstatného ujednání technického charakteru a snadno tak unikne pozornosti průměrného spotřebitele. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné ujednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku a shora uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu a žalobu tak v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že závěry prezentované v citovaném rozhodnutí jsou zcela aplikovatelné na projednávaný případ. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého by měl plně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.