49 C 129/2022-22 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.500 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 29. 10. 2021 bylo z ulice [obec] v [obec] odtaženo osobní motorové vozidlo tovární značky Ford, [registrační značka], jehož provozovatelem byl v době provedení odtahu žalovaný a které bylo umístěno v místě, které bylo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání z důvodu tvorby vodorovného dopravního značení k vyznačení tzv. rezidentního parkování, a proto bylo odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Cena za odtažení a vrácení vozidla zpět na místo odtahu ve výši 1.500 Kč byla stanovena usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015. Informace o odtahu a vrácení vozidla, stejně jako platební pokyny k zaplacení částky 1.500 Kč byly umístěny za stěrač auta, žalovaný na ně nijak nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvu, dlužnou částku nezaplatil. Žalobce se vyjma částky 1.500 Kč domáhá též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou k zaplacení žalovanému poskytl v rámci předžalobní výzvy. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Ke dni 29. 10. 2021 byl žalovaný provozovatelem osobního motorového vozidla tovární značky Ford, [registrační značka]. Uvedeného dne toto vozidlo bylo zaparkováno v místě, kde probíhalo plánované blokové čištění, a z tohoto důvodu bylo místo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání, proto bylo odtaženo a následně po skončení blokového čištění vráceno zpět do místa odtahu. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 1.500 Kč mj. předžalobní výzvou, marně. Podle ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň sedm dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. Žalovaný v projednávané věci netvrdil ani neprokázal, že by byly dány jakékoli důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Je proto jako provozovatel podle shora citovaného ustanovení § 19a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, povinen zaplatit náklady na odstranění a vrácení vozidla. Usnesením Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 byla cena za odtah a vrácení vozidla stanovena v částce 1.500 Kč. Jak uvedeno shora, žalovaný dne 29. 10. 2021 nerespektoval dopravní značení o dočasném zákazu stání z důvodu blokového čištění umístěného podle ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., a je podle ustanovení § 19b odst. 1 téhož zákona povinen zaplatit náklady na jeho odtah a vrácení v částce 1.500 Kč, stanovené usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019 V částce 1.500 Kč je tedy žaloba důvodná. Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení této částky, marně. Vzhledem k tomu, že je v prodlení se zaplacením peněžité částky, vznikla mu dále povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., a to ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. I v části týkající se úroku z prodlení je tedy žaloba důvodná a soud jí zcela vyhověl. O třídenní pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a náhradě hotových výdajů za dva úkony – předžalobní výzva k plnění, podání ve věci samé – žaloba, po 100 Kč, tj. celkem v částce 200 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 600 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). K nákladům za zastoupení žalobce advokátem soud dodává, že náklad vynaložený žalobcem na zastoupení advokátem v projednávané věci nepovažuje za účelně vynaložený (k tomu srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalobce je statutárním městem a předmětem řízení v projednávané věci je naprosto typová záležitost – zaplacení nákladů na odtah vozidla. Soud zde rovněž odkazuje na závěry Ústavního soudu uvedené v odůvodnění nálezu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. [číslo] v němž soud dovodil, že u statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby bylo schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení nepřiznal, neboť nejde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).