49 C 166/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 15.755,62 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 5. 1. 2021 uzavřela [právnická osoba] credit s. r. o. smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal převodem na bankovní účet 15.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit jednorázově do 4. 2. 2021 (celkem částku ve výši 21.589 Kč). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou ze dne 17. 3. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem ze dne 28. 3. 2022. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 8. 12. 2022, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen vlastnoruční podpis žalované. Soud tedy v první řadě nevzal za prokázané, že by žalovaná vůbec uzavřela smlouvu o úvěru ve znění tvrzeném žalobcem. 5. Z přípisu [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na který byla dne 5. 1. 2021 připsána částka 15.000 Kč od [anonymizována dvě slova] s. r. o. 6. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že za období 1. 12. 2020 – 31. 1. 2021 bylo na bankovní účet žalovaného připsáno celkem 319.036,99 Kč, odepsáno bylo celkem 319.993,74 Kč, konečný zůstatek byl 4.535,05 Kč. Z tohoto výpisu vzal soud za prokázané tvrzení žalobce o čerpání částky 15.000 Kč dne 5. 1. 2021 žalovaným. Na účtu je patrné velké množství čerpaných nebankovních půjček či úvěrů (2. 12. 2020 od [anonymizována dvě slova] s. r. o. částka 10.000 Kč, dne 3. 12. 2020 od [anonymizováno] finance částka 5.000 Kč, dne 14. 12. 2020 [právnická osoba] částka 7.000 Kč, dne 14. 12. 2020 od [právnická osoba] částka 15.000 Kč, dne 15. 12. 2020 od [právnická osoba] částka 20.000 Kč, dne 21. 12. 2020 od [anonymizováno] s..r o. částka 25.200 Kč s popisem„ [anonymizováno] půjčka“, dne 30. 12. 2020 od [právnická osoba] částka 7.000 Kč, dne 4. 1. 2021 od [právnická osoba] částka 15.000 Kč, následujícího dne 5. 1. 2021 od [anonymizována dvě slova] s. r. o. částka 15.000 Kč, dne 20. 1. 2021 od [právnická osoba] částka 15.000 Kč). Dále soiud z výpisu z účtu zjistil, že dne 16. 1.2 2020 je provedena platba 3.000 Kč s popisem„ [anonymizována dvě slova] – prodloužení půjčky“, z čehož je zřejmé, že žalovaný dříve čerpal prostředky u [anonymizována dvě slova] a tyto nesplatil řádně a včas (proto prodlužoval splatnost a zaplatil za to částku 3.000 Kč). Další takové prodloužení je 28. 12. 2020, tentokrát za prodloužení žalovaný zaplatil částku 5.000 Kč. Z výpisu z účtu je zjevné, že žalovaný měl poměrně vysoké výdaje, které sice rámcově korespondovaly s jeho příjmy (výdaje převyšují příjmy o 956,75 Kč), avšak to bylo dáno výlučně značným množstvím půjček, které žalovaný v daném období čerpal (v celkové částce 149.200 Kč). Z výpisu z účtu je rovněž zjevné, že žalovaný přitom nesplácel čerpané půjčky či úvěry řádně a včas (srov. opakované prodlužování splatnosti u [anonymizována dvě slova], které bylo zpoplatněno poměrně vysokými částkami). Již z výpisu z účtu za dobu před 5. 1. 2021 (kdy [anonymizováno] [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 15.000 Kč) byly všechny tyto okolnosti naprosto evidentní. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 3. 2022 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze žádosti o úvěr, z výzev k zaplacení, z potvrzení o platbě a potvrzení o provedení transakce, z předžalobní výzvy včetně podacího archu a ostatních k důkazu provedených listin soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 9. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 5. 1. 2021 [anonymizována dvě slova] s. r. o. poskytla na bankovní účet žalovaného částku 15.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by k tomu byla uzavřena smlouva ve znění tvrzeném žalobcem (srov. shora), nicméně tato okolnost nemá vliv na posouzení ve věci s ohledem na závěr soudu o neplatnosti takové případně uzavřené smlouvy (srov. níže). Soud nemá za prokázané, že by [anonymizována dvě slova] s. r. o. jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalovaného úvěr splatit, a ověřovala-li ji, učinila zcela neadekvátní závěry. Z výpisu z účtu žalovaného je evidentní, že žalovaný bezprostředně před čerpáním částky 15.000 Kč čerpal velké množství jiných půjček a úvěrů, aniž je řádně a včas splácel (srov. skutková zjištění u výpisu z bankovního účtu). I kdyby si poskytovatel úvěru nevyžádal od žalovaného před poskytnutím čerpané částky výpis z účtu za účelem posouzení schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet, což se jeví jako dosti nepravděpodobné, musel mít informaci o tom, že žalovaný čerpal již dne 2. 12. 2020 přímo od téhož poskytovatele ([anonymizována dvě slova] s. r. o.) částku 10.000 Kč, aniž je z výpisu zřejmé, zda a jak byla tato částka žalovaným splacena. Žalovaný čerpal částku 15.000 Kč převodem na bankovní účet dne 5. 1. 2021, nevrátil pak ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval ničeho jiného; břemeno tvrzení a břemeno důkazní přitom v tomto smyslu tíží jeho). Smlouvou ze dne 17. 3. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl informován přípisem původního věřitele ze dne 28. 3. 2022. 10. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 5. 1. 2021, i kdyby byla uzavřena, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 11. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 5. 1. 2021, byla-li uzavřena, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy. 12. Protože však žalovaný čerpal částku 15.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. 13. Vzhledem k tomu, že dosud nezaplatil ničeho (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval), zbývá vydat 15.000 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dn