51 C 136/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.2.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč jako smluvní pokuty s odůvodněním, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] a žalovanou dne 26.1.2017 [právnická osoba] zanikla v důsledku fúze sloučením, kdy pohledávka žalované přešla na žalobkyni jako nástupnickou společnost. Na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované k pronájmu přijímací zařízení, a to Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA. Za toto zařízení byla žalovaná povinna hradit pronájem 70 Kč měsíčně. Žalovaná neplatila řádně poplatky za poskytnuté služby a pronájem zařízení, předchůdce žalobkyně proto odstoupil od smlouvy. Podle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek dále jen„ VOP“ byla žalovaná povinna vrátit dočasně poskytnuté zařízení předchůdci žalobkyně nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Podle čl. 7 VOP jestliže žalovaná nevrátí zařízení předchůdci žalobkyně, je předchůdce žalobkyně oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně zařízení – Modem Compal CH7465LGED3 WIFI EMTA identifikovaný [číslo], předchůdce žalobkyně jí proto vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 2000 Kč. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila, dopisem ze dne 12.5.2020 jí byla zasílána předžalobní upomínka. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 26.1.2017 uzavřel předchůdce žalobkyně s žalovanou podle zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované k pronájmu zařízení Modem wifi za 70 Kč měsíčně. Žalovaná byla dále povinna hradit vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací. Z všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že pokud účastník smlouvy nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.6 Podmínek) je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalované bylo na základě smlouvy pronajato výše označené zařízení, kdy byla povinna hradit jeho pronájem a další služby. Protože žalovaná porušila svou povinnost a nehradila řádně předložená vyúčtování, předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 10.10.2018 od smlouvy odstoupil. Žalovaná byla zároveň vyzvána k vrácení zařízení ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy tj. do 3.11.2018 s tím, že pokud zařízení do uvedeného data nevrátí, bude po ní předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Žalovaná ve lhůtě požadovaná zařízení nevrátila, předchůdce žalobkyně si tak naúčtoval smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Předmětná pohledávka pak přešla na žalobkyni, neboť předchůdce žalobkyně zanikl fúzi sloučením, kdy tedy pohledávka přešla na žalobkyni jako právního nástupce. Žalovaná byla o přechodu pohledávky informována a současně vyzvána k vrácení zařízení v rámci předžalobní upomínky ze dne 12.5.2020. 5. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek) předložený žalované ze strany předchůdce žalobkyně. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o.z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Jak bylo ze smlouvy zjištěno, v rámci smlouvy samotné byla uvedena cenu pronájmu zařízení v částce 70 Kč měsíčně, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovanou podepsán), je však uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ze smlouvy vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu konkrétnímu zařízení, neboť tak, jak je zařízení označeno ve smlouvě, není označeno v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu. Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje k zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o.z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o.z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, poštou na zcela odlišnou adresu než je sídlo předchůdce žalobkyně jako druhé smluvní strany, je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, které dále odkazují v seznamu míst na webové stránky, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o.z., když předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatím co žalovaná nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo předchůdce žalobkyně v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení uvedené v ceníku se svým označením neshoduje s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné a žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byla procesně úspěšná žalovaná, která však zůstala po celou dobu řízení zcela nečinná a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. 7. Rozsudek obsahuje stručné odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.