52 C 138/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 23. 3. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou půjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčku spolu s poplatkem ve výši 6.640 Kč formou 52 týdenních splátek po 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný do dnešního dne na půjčce nezaplatil na jistině částku 10.000 Kč a na úroku 1.733,33 Kč, když všechny platby žalovaného byly započítány v souladu se smlouvou nejdříve na poplatek/úrok. Pohledávka byla postoupena až na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018. Žalobce nárokuje úroky z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Věc je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. právně posoudit podle dosavadních právních předpisů. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Smlouva o půjčce z 23. 3. 2006 potvrzuje, že věřitel a žalovaný se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalovanému půjčku v částce 10.000 Kč, která měla být žalovaným splacena spolu s poplatkem ve výši 6.640 Kč formou týdenních splátek ve výši 320 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 22. 3. 2007. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2015 od [právnická osoba] S.a.r.l., na kterou byla pohledávka postoupena věřitelem smlouvou ze dne 19. 6. 2015. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015, resp. dne 11. 9. 2018. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek přípisem ze dne 15. 2. 2022. 7. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovanému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena platně smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), přičemž ze strany věřitele došlo k poskytnutí částky 10.000 Kč žalovanému. Ten se zavázal tuto částku vrátit, což neučinil, když netvrdil ani neprokázal, že by na dluh cokoliv uhradil, či že dluh zaniknul jinak. Žalovaný tak dosud na jistině dle tvrzení žalobce nezaplatil částku 10.000 Kč a na poplatku/úroku 1.733,33 Kč. V mezidobí byla pohledávka za žalovaným postoupena platně v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 517 odst. 2 ObčZ) a žalobci tak vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky. Žalobce požadoval úrok z prodlení z jistiny od 2. 7. 2015 ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem ve výši 1.733,33 Kč a úrokem z prodlení ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby (dále jen AT). Zástupce žalobce v řízení učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci a výzvu k plnění. Hodnota jednoho úkonu právní služby dle § 14b AT činí v dané věci 200 Kč. Žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Žalobce má rovněž nárok na DPH, kterou je advokát povinen odvést, v daném případě v částce 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1.489 Kč. Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).