52 C 140/2021-99 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku ve výši 57.500 Kč s úrokem z prodlení a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná způsobila právnímu předchůdci žalobce, [jméno] [příjmení], škodu při výkonu advokacie tím, že ho neseznámila s usnesením Okresního soudu v Havířově ze dne 28. 6. 2018, č. j. 125 EXE 1068/2016-141, kterým bylo zastaveno exekuční řízení, a znemožnila mu tak se proti tomuto usnesení odvolat, čímž mu vznikla škoda ve výši 57.500 Kč tím, že exekuce byla nařízena pro pohledávku, která byla prokazatelně započtena oproti jiné platné pohledávce. Pohledávka byla postoupena na žalobce. 2. Žalovaná pohledávku žalobce neuznala. Namítala promlčení pohledávky a nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaná měla dle zjištění soudu ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Dle čl. 14 Nařízení rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 se řídí převoditelnost pohledávky a vztah mezi postupníkem a dlužníkem právem pohledávky, tedy právem českým, když škoda měla vzniknout mezi občany České republiky a Slovenska na území České republiky. 4. Z předložených listinných důkazů, a to plné moci ze dne 27. 9. 2017, faktury č. FVZ2017103, přípisu ze dne 8. 9. 2018, přípisem České advokátní komory ze dne 22. 5. 2020, doručenkou ze dne 25. 7. 2018, zápočtem ze dne 28. 11. 2015 a podacím lístkem ze dne 5. 12. 2015, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 6. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je žalobce ve věci aktivně věcně legitimovaný. Žalobce tvrdil, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021 byla výše tvrzená pohledávka postoupena na žalobce. Své tvrzení však nijak neprokázal. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. Žalobce se sice omluvil z jednání, ale až opožděně, když omluva z jednání byla soudu doručena až dne 7. 11. 2022, přičemž jednání proběhlo dne 18. 10. 2022 a žalobce byl k jednání řádně předvolán. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Žalobce tak neprokázal svou aktivní legitimaci ve sporu a soudu nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout. Za této situace se soud již nezabýval existencí tvrzené pohledávky. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná proti neúspěšnému žalobci. Žalované náleží plná náhrada nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon, a to za dva úkony spočívající v nahlížení do spisu a účast na jednání. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč uložil soud zaplatit žalobci k rukám žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).