52 C 210/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 1. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.381 Kč. Dne 28. 1. 2014 žalovaný dostal od společnosti [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), zapůjčenu částku 2.000 Kč, kterou měl vrátit do 10. 2. 2014 Součástí smlouvy byl i poplatek ve výši 381 Kč za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný dluh neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovaným a původním věřitelem, společností [právnická osoba], vznikla smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“). Smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je kromě samotné dohody o poskytnutí peněžních prostředků jejich samotné předání, neboť jde o reálný kontrakt. V dané věci žalobce předložil jako důkaz o uzavření smlouvy o půjčce listinu v podobě výpisu z účtu a na listině zachycený obsah smlouvy o zápůjčce. Účet, na který byla částka zaslána a který byl uveden v žádosti o její poskytnutí, patří žalovanému, z čehož lze mít za prokázané, že tím, kdo prostředky získal na základě smlouvy je skutečně žalovaný. Jelikož tento souhlasil se smluvními podmínkami, obsahujícími i sjednaný poplatek a dobu splatnosti, byl povinen po uplynutí lhůty celý dluh skládající se z půjčené částky a poplatku za zapůjčení uhradit. Následně byla pohledávka dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena až na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2017), který je tak oprávněn pohledávky vymáhat. Celková dlužná částka tak činí 2.381 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je specifikován ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Nárok na úrok z prodlení žalobci vznikl v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, když se žalovaný nezaplacením dostal do prodlení s peněžitým plněním a to k celé částce ke dni 11. 2. 2014. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 5. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady žalobce spočívají v soudním poplatku v částce 400 Kč a v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu dle § 14b AT činí 200 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1.489 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o půjčce a žalovaných.