53 C 146/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem ve výši 1 840 Kč, náklady vymáhání ve výši 100 Kč a zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 11. 2018 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno]„ revizi žalovaných částek“ vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a řízení bylo zastaveno ohledně úroku, nákladů vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 21. 11. 2018 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný měl obdržet částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a vrátit ji společně s úrokem ve výši 1 840 Kč do třiceti dnů. Identitu žalovaného ověřil původní věřitel verifikační platbou 1 Kč dne 13. 11. 2017 (výpis z účtu). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby vychází soud z toho, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána. Dne 21. 11. 2018 odeslal původní věřitel částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (výpis z účtu). Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, příloha, potvrzení o úplatě, oznámení žalovanému ze dne 8. 9. 2020, podací arch z 9. 9. 2020). Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 (výzva, podací arch z 5. 5. 2021). 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem nedošlo v důsledku porušení povinnosti věřitele ověřit úvěruschopnost žalovaného k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Provedenými důkazy však bylo prokázáno poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému dne 21. 11. 2018 a postoupení pohledávky žalobkyni. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku ve výši 8 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 8 000 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 6. Procesně převážně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří v poměrné výši odměna za zastupování za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 % z částky 2 252 Kč, tj. 743 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě a žalovaných. Dle soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu. 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.