55 C 200/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 8. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 10.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 3. 2019 uzavřel žalobce a žalovaná Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Smlouvu o poskytování služby Internet [číslo] jejichž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, a které byly dne 31. 10. 2019 ukončeny. Žalovaná však po ukončení smluvních vztahů nevrátila žalobci pronajatá technická zařízení, a to konkrétně Set-top box/CA [anonymizováno], sériové číslo [anonymizováno], a [anonymizováno] TP-Link [anonymizováno] [číslo]. Za nevrácení těchto zařízení požaduje žalobce po žalované zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 10.000 Kč (tj. 2 x 5.000 Kč), kterou žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 30. 3. 2019 Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v rámci níž byl sjednán i nájem technického zařízení [anonymizována tři slova] (SČ: [anonymizováno]) a dne 30. 3. 2019 Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v rámci níž byl sjednán i nájem zařízení TP-Link [anonymizováno] Smluvní strany se dohodly, že součástí těchto Smluv jsou i Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]. Dne 30. 3. 2019 bylo žalované předáno zařízení [anonymizována dvě slova] ([číslo]), které bylo dne 22. 5. 2019 žalobci vráceno a žalované bylo předáno zařízení TP-Link TD-W9960 ([číslo]) a dne 28. 5. 2019 bylo žalované předáno zařízení [anonymizována dvě slova] bez WiFi ([anonymizováno]). V částech Smluv uvozených slovy„ Účastník bere na vědomí a uzavřením/podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami“, je velmi drobným písmem na hranici čitelnosti mimo jiné uvedeno:„ smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného/pronajatého koncového zařízení“. Dopisy ze dne 10. 12. 2019 byla žalovaná vyzvána k vrácení technických zařízení a k úhradě smluvní pokuty. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2020. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žalobě nemůže být i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyhověno. Soud je toho názoru, že předmětný nález je použitelný i na ujednání o smluvní pokutě v projednávané věci. Lze konstatovat, že v daném případě jsou sice ujednání o smluvní pokutě obsažena v obchodních podmínkách, které jsou součástí předmětných Smluv, ale samotné ujednání o smluvní pokutě je podle názoru soudu umístěno v oddíle Smluv vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru. V obou případech se jednalo o smlouvy formulářové, kde jsou údaje jen vpisovány. Ujednání o smluvní pokutě není v textu nijak zvýrazněno. Jak již argumentoval Ústavní soud v předmětném nálezu, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). V projednávané věci je přitom ujednání o smluvní pokutě obsaženo v oddíle Smluv, jemuž předchází ustanovení zjevně technického a cenového charakteru, což může vytvářet dojem, že podle logiky a struktury textu budou následovat již jen méně významná, technická či vysvětlující ustanovení. Ujednání o smluvní pokutě však není ujednáním technického či vysvětlujícího charakteru. Dále je nutno zdůraznit, že předložené Smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem ve smyslu ustanovení § 1798 a násl. občanského zákoníku, tj. žalované byl předložen předem vytvořený text, do kterého se vypisovaly pouze údaje o zákazníkovi a zaškrtávaly se poskytované služby. Žalovaná tak neměla v zásadě možnost text Smluv jakýmkoliv způsobem ovlivnit, ovšem ujednání, které ji zatěžuje povinností plnit značně vysokou smluvní pokutu, je ujednáním, které by s ohledem na nároky kladené na druhou smluvní stranu, mělo být sjednáno individuálně a nikoliv takovým způsobem, jako se stalo v projednávané věci, kdy předmětné smluvní ujednání nemá dostatečnou velikost písma, je umístěno v oddíle, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a nad to je pro žalovanou i matoucí, kdy z formulace ujednání jednoznačně nevyplývá, že jde o povinnost zákazníka hradit smluvní pokutu, kdy v jedné části Smluv jsou zařízení označována jako„ technické zařízení“ či„ zařízení“ a v další části Smluv jsou zařízení označována jako„ koncové zařízení“ a kdy povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena přímo v textu samotných Smluv, ale vyplývá až z čl. 4 zvláštních podmínek. Lze tedy uzavřít, že žalobce nedodržel nálezem Ústavního soudu předpokládaná obsahová omezení, soud předmětné ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné, není možno k němu přihlížet a soud tedy žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnul. 6. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalované žádné náklady řízení v tomto směru nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.