61 C 243/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 30.7.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 24 000 Kč s úroky z prodlení, které do 15.1.2021 kapitalizovala v souvislosti s úhradami žalované za období mezi těmito úhradami, dále se smluvními úroky ve výši 18,96 %, které byly rovněž v souvislosti s prováděnými úhradami kapitalizovány. Žalovaná byla vyzvána k úhradě a následně jí byla zaslána i výzva před podáním žaloba. Jednalo se pohledávku ze smlouvy uzavřené dne 13.12.2018 s původním věřitelem a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci za souhlasu účastníků nenařizoval jednání a rozhodl v jejich nepřítomnosti za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis žalované a zprostředkovatele úvěru, a to k datu 12.12.2018. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 24 000 Kč, žalovaná je identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa žalované]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé z šedesáti týdenních splátek činí 720 Kč, zápůjční úroková sazba 35,53 % p.a. a celková částka, kterou má žalovaná jako klient zaplatit činí 43 200 Kč. 5. Z Dohody o smluvní mzdě z 1.6.2018 soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnankyní [právnická osoba], [anonymizováno] [obec] – [obec] se zařazením pomocná síla v kuchyni a počínaje červnem 2018 činila její tarifní mzda 16 000 Kč, pohyblivá složka byla dohodnuta ve výši do 30% základní mzdy, jako její nenároková součást. Pracovní smlouvu se zaměstnavatelem uzavřela rovněž 1.6.2018. 6. Z listiny nadepsané Karta zákazníka obsahující označení Fajn půjčka, bez uvedení čísla smlouvy vzal soud za prokázané, že žalovaná požádala o poskytnutí částky ve výši 24 000 Kč. Uvedla, že žije společně s manželem a jedním dítětem v nájmu, jehož výše není uvedena, zdrojem jejích příjmů je státní podpora ve výši 12 000 Kč a 890 Kč a další neidentifikované příjmy ve výši 7 500 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, splátky úvěrů ze zápůjček 1 293 Kč. Z toho plyne, že rozdíl mezi měsíčními příjmy (20 390 Kč) a výdaji (12 793 Kč) činí 7 597 Kč. V listině označené bankovní výpisy nebyly soudu předloženy. 7. Z nájemní smlouvy, ve které vystupuje žalovaná jako nájemce vzal soud za prokázané, že byla uzavřena s vlastníkem rodinného domu na adrese [adresa]. Předmětem nájmu je bytová jednotka sestávající ze dvou pokojů, kuchyňského koutu a příslušenstvím, který bude žalobkyně užívat společně s [jméno] [celé jméno žalované], narozenou 8.7.2008 Smlouva byla uzavřena na dobu od data smlouvy do 1.6.2019. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a soupisu pohledávek vzal soud za prokázaně, že byla dne 15.1.2021 uzavřena mezi žalobcem jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 22.2.2021. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům: 9. V červenci 2018 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednaly o poskytnutí úvěru, žalovaná předložila žalobkyni potvrzení o výši příjmů, nájemní smlouvu a údajně i bankovní výpisy, blíže v listinách nespecifikované. Údaje z listin vyplývající ne zcela odpovídají hodnocení klienta zpracovanému žalobkyní, neboť i když čistý měsíční příjem zde odpovídá potvrzení zaměstnavatele, nebyly nijak doloženy ani vysvětleny další příjmy, náklady na bydlení ani to, kdo vlastně tvří společnou rodinnou domácnost. A nájemní smlouva je uzavřena na byt na adrese, která neodpovídá žádné z adres uvedených ve smlouvě ani v kartě zákazníka. Navíc je třeba konstatovat, že v této listině jsou uvedeny splátky půjčky ve výši 1 293 Kč, aniž je zřejmé na základě, jakých informací byla tato částka uvedena, zda byly pravidelně hrazeny, či zda byly po splatnosti a jako věřitel je uvedena [ulice] spořitelna. Další výdaje nejsou nejen doloženy, ale ani nijak konkretizovány a je třeba konstatovat, že výše uváděné náklady, nejsou žádným způsobem ani jedním z účastníků v době uzavření smlouvy doloženy. 10. Za prokázané lze vzít, že žalobkyně žalované dne 12.12.2018 poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy částku ve výši 24 000 Kč. Pokud však žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze z toho, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalované. 11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva podepsaná žalovanou a žalobkyní dne 12.12.2018 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 12. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťovala informace týkající se jejich příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupovala s odbornou péčí a vyvinula jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a jak žalobkyně podmínky smlouvy zjistila a hodnotila. Jestliže za této situace žalované vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 13. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (24 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (43 200 Kč). Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobkyně a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 14. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 24 000 Kč, ze které postupnými splátkami mělo být již uhrazeno 3 600 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 20 400 Kč, která byla soudem žalobkyni přiznána. Současně jí soud s ohledem na datum odeslání předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní uvedené přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 29.5.2021 do zaplacení. Vycházel při tom z obsahu výzvy, která požadovala zaplacení do 28.5.2021. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně, která byla ve věci v převažující části úspěšná, a to v rozsahu 85 %. Náleží jí tedy dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. 70 % z vynaložených nákladů, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 960 Kč, odměnou dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis a podání návrhu) a třikrát 100 Kč náhrady hotových výloh, a 21% DPH ve výši 300 Kč. Poměrná část přiznaná žalobkyni činí 1 722 Kč.