61 C 273/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 31.7.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s úroky z prodlení, které vždy z částky 7 000 Kč do 15.1.2021 kapitalizovala v souvislosti s úhradami žalované za období mezi těmito úhradami, dále se smluvními úroky ve výši 23,72 %, které byly rovněž v souvislosti s prováděnými úhradami kapitalizovány. Žalovaná byla vyzvána k úhradě a následně jí byla zaslána i výzva před podáním žaloby. Jednalo se pohledávky ze smlouvy uzavřené dne 5.11.2016 a 18.8.2016 s původním věřitelem a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci za souhlasu účastníků nenařizoval jednání a rozhodl v jejich nepřítomnosti za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. 4. Ze Smlouvy o půjčce datované 17.8.2016 vzal soud za prokázané, že ji podepsala žalovaná v postavení nového zákazníka a zástupce úvěrující společnosti [právnická osoba]. Společně stvrdili poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v hotovostním režimu formou padesáti osmi týdenních splátek po 210 Kč, společně s poplatkem za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 180 Kč, sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, úroků ve výši 980 Kč a poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, tedy celkem 12 180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila vyplacení úvěrové částky. 5. Ze Smlouvy o půjčce datované 5.11.2016 vzal soud za prokázané, že ji podepsala žalovaná v postavení stávajícího zákazníka a zástupce úvěrující společnosti [právnická osoba]. Společně stvrdili poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v hotovostním režimu formou padesáti osmi týdenních splátek po 210 Kč, společně s poplatkem za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 180 Kč, sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, úroků ve výši 980 Kč a poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tedy celkem 12 180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila vyplacení úvěrové částky. 6. Z listiny nadepsané Zákaznická karta obsahující označení Fajn půjčka, bez uvedení čísla smlouvy vzal soud za prokázané, že ji dne 2.3.2018 podepsala a vyplnila [jméno] [příjmení], bytem v [obec], [ulice a číslo] a požadovala poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč. Listina má v záhlaví jako adresáta žádosti uvedenu společnost [právnická osoba] 7. Z listiny nadepsané Karta zákazníka – hodnocení bonity, žádost o úvěr soud zjistil, že je datována 17.8.2016 a obsahuje označení Fajn půjčka. Je podepsána žalovanou a uvádí společnou domácnost s „ jiným rodinným příslušníkem“ od dubna 2016, zaměstnání v [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa], příjem sestávající z čisté mzdy ve výši 12 000 Kč, státní sociální dávky ve výši 4 530 Kč, tedy celkem 16 530 Kč a měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč, z toho 4 000 Kč nájemné a 4 000 Kč výdaje domácnosti. Listina tvrdí předložení pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a důchodového výměru. Přílohy žalobce nepředložil. 8. Z listiny nadepsané Karta zákazníka – hodnocení bonity, žádost o úvěr soud zjistil, že je datována 5.11.2016 a obsahuje označení Fajn půjčka. Je podepsána žalovanou a uvádí bydlení se spolubydlícím od dubna 2016, zaměstnání v [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa], příjem sestávající z čisté mzdy ve výši 12 000 Kč, důchod ve výši 4 600 Kč, tedy celkem 16 600 Kč a měsíční výdaje ve výši 9 500 Kč, z toho 4 500 Kč nájemné a 4 000 Kč výdaje domácnosti a dále půjčku v současnosti ve [příjmení] [jméno] ve výši 7 000 Kč se splátkami 1 000 Kč měsíčně. Listina tvrdí předložení pracovní smlouvy a důchodového výměru. Přílohy žalobce nepředložil. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a soupisu pohledávek vzal soud za prokázané, že byla dne 15.1.2021 uzavřena mezi žalobcem jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 15.1.2021. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům: 10. V srpnu a následně listopadu 2016 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o poskytnutí úvěru, žalovaná předložila potvrzení o výši příjmů, nájemní smlouvu a údajně i bankovní výpisy, blíže v listinách nespecifikované. Údaje z listin vyplývající ne zcela odpovídají hodnocení klienta zpracovanému žalobkyní, neboť i ani čistý měsíční příjem ani sociální dávky, či důchod, nebyly nijak doloženy ani vysvětleny náklady na bydlení ani to, kdo vlastně tvoří společnou rodinnou domácnost. Výdaje nejsou nejen doloženy, ale ani nijak konkretizovány. 11. Za prokázané lze vzít, že žalobkyně žalované dne vždy ke dni uzavření smlouvy poskytla v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč. Pokud však tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze z toho, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalované. 12. Soud tedy dospěl k závěru, že obě smlouvy podepsané žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně v průběhu roku 2016 nelze považovat za platně uzavřené, naopak jedná se o smlouvy absolutně neplatné, a to z více důvodů. 13. V první řadě jsou tyto smlouvy neplatné vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jejích příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání a důchodových výměrů. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a soud navíc zcela postrádá vysvětlení jakým způsobem uvedené skutečnosti poskytovatel úvěru zjistila a hodnotila. Jestliže za této situace žalobkyně žalované vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 14. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (14 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (29 232 Kč). Smlouva je dále nevyvážena i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobkyně a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 15. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 24 000 Kč, ze které postupnými splátkami mělo být již uhrazeno 3 600 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 20 400 Kč, která byla soudem žalobkyni přiznána. Současně jí soud s ohledem na datum odeslání předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní uvedené přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 29.5.2021 do zaplacení. Vycházel při tom z obsahu výzvy, která požadovala zaplacení do 28.5.2021. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně, která byla ve věci v převažující části úspěšná, a to v rozsahu 80 %. Náleží jí tedy dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. 60 % z vynaložených nákladů, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprav