62 C 42/2022-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2022, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 30. 5. 2022, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 123.127 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně nejprve pod sp. zn. , spisová značka, , následně pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „řízení“ nebo „posuzované řízení“). Uvedla, že posuzované soudní řízení trvalo celkem , hodnota, let, z toho žalobkyně se řízení, v němž byla v postavení žalované, aktivně účastnila, tj. o řízení věděla, 15 let a 3 měsíce. Posuzované soudní řízení bylo zahájeno návrhem , právnická osoba, ., doručeným Krajskému soudu v Brně dne 18. 2. 2002. Soud nejprve rozhodoval o vstupu nového žalobce na místo , právnická osoba, . Žalobkyně (v posuzovaném soudním řízení žalovaná) se tak o řízení dozvěděla v únoru 2006, dříve než byl vydán směnečný platební rozkaz.2. Směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Brně dne 7. 6. 2006 pod č. j. , spisová značka, bylo žalobkyni uloženo zaplatit společně a nerozdílně s dalšími žalovanými 39.000.000 Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z této částky od 1. 2. 2002 do zaplacení a dále nahradit náklady řízení. Žalobkyně proti směnečnému platebnímu rozkazu podala námitky. O námitkách žalobkyně bylo rozhodnuto až rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , tedy po uplynutí 11 let. V mezidobí přitom byla vydávána pouze jednoduchá procesní rozhodnutí, respektive řízení bylo přerušeno prohlášením konkurzu na jednoho ze žalovaných. Prohlášení konkurzu na jednoho ze solidárně zavázaných žalovaných však nemělo žádný vliv na postavení žalobkyně. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl napaden odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, č. j. , spisová značka, , který žalobkyně dne 21. 2. 2019 napadla dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2021 č. j. , spisová značka, , dovolání žalobkyně odmítl.3. Podle žalobkyně byly průtahy v řízení způsobeny pouhou nečinností soudu, řízení nebylo nijak procesně ani věcně složité, dokazování ve věci samé bylo jednoduché, soud rozhodoval toliko na základě listinných důkazů a k rozhodnutí dospěl po dvou ústních jednáních konaných v rozmezí 16 dnů. Žalobkyně se proto domáhá náhrady nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady vyčíslila podle stanoviska kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Za dobu od 1. 3. 2006, tedy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém se dozvěděla o zahájení posuzovaného řízení, do 29. 2. 2018, tj. za první dva roky, žalobkyně požaduje 15.000 Kč. Za období od 1. 3. 2008 do 8. 5. 2021, kdy bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu o jejím dovolání, žádá žalobkyně o poskytnutí peněžité náhrady ve výši 20.000 Kč za rok, tj. 54,80 Kč za den.4. Žalobkyně se s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy obrátila na žalovanou, když u Ministerstva spravedlnosti žádala o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 298.178 Kč. Žalovaná následně žalobkyni dne 4. 2. 2022 vyplatila 156.750 Kč s tím, že ve věci jsou důvody pro snížení základní výše přiměřeného zadostiučinění o 45 %. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady rozdílu mezi náhradou ve výši 279.877 Kč, a tím, co jí bylo ze strany žalované již vyplaceno, tj. 156.750 Kč. Žalobkyně dále žádá zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od podání žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti.5. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že na žalobkyně u ní dne 27. 8. 2021 uplatnila žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Posuzované soudní řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a lze je hodnotit jako výrazně nekoncentrované. Žalovaná souhlasí s tím, že v daném případě je odůvodněné poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 15.000 Kč za první dva roky řízení a dále ve výši 20.000 Kč za rok řízení. Podle žalované však v dané věci jsou důvody pro snížení takto stanovené základní výše přiměřeného zadostiučinění, a to o 45 %. Z toho snížení náhrady o 35 % je odůvodněno složitostí řízení a důvodem pro další snížení o 10 % je četnost rozhodování soudu. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení 39.000.000 Kč z důvodu směnečného rukojemství. Toto řízení bylo značně složité, a to po skutkové i právní stránce. Bylo prováděno obsáhlé dokazování, v jehož rámci bylo hodnoceno značné množství listinných důkazů. V průběhu řízení došlo dvakrát ke změně v osobě žalobce. Vůči žalovanému 1) bylo řízení 11 let přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na jeho majetek. Procesní rozhodnutí vydaná soudem prvního stupně byla podrobena odvolacímu přezkumu. Ve věci samé rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, jednou odvolací soud a jednou dovolací soud. K celkové délce trvání posuzovaného řízení tedy určitým způsobem přispěli i účastníci svou procesní aktivitou. Podle žalované je význam posuzovaného řízení pro žalobkyni potřeba hodnotit jako běžný.6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dne 27. 8. 2021 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a o tom, že jí dne 4. 2. 2022 bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 156.750 Kč.7. Soud ve věci dále provedl dokazování listinami a výslechem žalobkyně.8. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že dne 20. 2. 2002 byl u Krajského soudu podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) jako žalobce domáhala zaplacení 39.000.000 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně po třech žalovaných; žalobkyně byla označena jako žalovaná 2).9. Směnečný platební rozkaz podle tohoto návrhu byl vydán dne 7. 6. 2006 pod č. j. , spisová značka, , když Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) v mezidobí rozhodoval o vstupu nového žalobce na místo , Anonymizováno, . Návrh na vstup procesního nástupce na místo žalobce byl podán dne 1. 3. 2002, soud o něm rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2005, č. j. , spisová značka, ; toto usnesení napadla žalobkyně spolu se žalovaným 1) odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 3. 2006, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 28. 4. 2006. Směnečný platební rozkaz byl žalobkyni doručen dne 20. 8. 2006 a žalobkyně proti němu podala dne 4. 9. 2006 námitky.10. První jednání ve věci se konalo dne 6. 6. 2017 a bylo u něj provedeno dokazování listinami. Jednání trvalo 2 hodiny 20 minut a bylo odročeno na 22. 6. 2017. U jednání konaného dne 22. 6. 2017 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a po ukončení dokazování vyhlásil částečný rozsudek, kterým rozhodl ve vztahu k žalobkyni jako žalované 2) a žalovanému 3) tak, že směnečný platební rozkaz vůči těmto žalovaným ponechal v platnosti.11. V době mezi vydáním směnečného platebního rozkazu a rozhodnutím o námitkách žalobkyně byl dne 22. 3. 2007 prohlášen konkurz na majetek žalovaného 1). Usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. , spisová značka, , soud rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce z důvodu zániku , právnická osoba, jako původního žalobce. Usnesením ze dne 24. 2. 2010, č. j. , spisová značka, , soud rozhodl o návrhu žalobce, aby na místo žalobce vstoupila , Anonymizováno, . Usnesení soudu o vstupu , Anonymizováno, na místo žalobce napadla žalobkyně odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2011, č. j. , spisová značka, .12. Rozsudek soudu ze dne 22. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , kterým byl (mimo jiné) vůči žalobkyni ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, napadla žalobkyně dne 27. 10. 2017 odvoláním a současně žádala o osvobození od povinnosti platit poplatek z odvolání. O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 18. 12. 2017, č. j. , spisová značka, . K rozhodnutí o odvolání nařídil Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací jednání na den 2. 10. 2018 a dále 9. 10. 2018.13. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2018, č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu vůči žalobkyni potvrzen. Žalobkyně tento rozsudek napadla dne 21. 2. 2019 dovoláním, které bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 25. 4. 2019. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobkyně odmítl usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. , spisová značka, ; toto usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 26. 5. 2021.14. Žalobkyně vypověděla, že celá věc je pro ni velmi traumatizující, neboť jde o zaplacení vysoké peněžní částky a stres z probí