62 C 69/2021-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2020, doplněnou podáním ze dne 11. 5. 2021, se původní žalobkyně [právnická osoba], domáhala po žalované zaplacení částky 41.400 Kč s příslušenstvím; původní žalobkyně smlouvou ze dne 9. 6. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovanou po zahájení řízení na žalobkyni. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 82.800 Kč v šestnácti pravidelných měsíčních splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná 17. 11. 2017. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná neplatila sjednané měsíční splátky; na svůj dluh uhradila 41.400 Kč. Vůči právnímu předchůdci žalobkyně jí tak vznikl dluh ve výši 41.400 Kč, který je předmětem žaloby. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], která následně dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na původní žalobkyni; po zahájení řízení byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalované se podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá). 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 25. 7. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti ke dni uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 45.000 Kč za souhrnný poplatek (celkové náklady) ve výši 37.800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky v celkové výši 82.800 Kč v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 5.175 Kč splatných vždy do 30. dne od splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka byla splatná 17. 11. 2017. 5. V souvislosti se žádostí o poskytnutí úvěru vyplnil právní předchůdce žalobkyně tzv. scoringovou kartu a ohodnotil„ bonitu“ žalované 35 body. Podle bodového ohodnocení měla žalovaná obývat vlastní byt nebo rodinný dům. Z podkladů vyplněných právním předchůdcem žalobkyně dále vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalované ze zaměstnání za poslední tři měsíce činí 25.000 Kč; tento údaj ověřil právní předchůdce žalobkyně z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Průměrné měsíční výdaje pak měly činit 15.000 Kč, průměrný příjem domácnosti 50.000 Kč, průměrné měsíční výdaje 35.000 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na původní žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky zpravena přípisem ze dne 6. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 pak byla vyzvána k okamžité úhradě dluhu. 7. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 11. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 12. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet úvěr, když se spokojil toliko s obecným odhadem„ průměrných“ výdajů, aniž by se zajímal, z čeho pravidelné výdaje žalované sestávají. Pochybnosti vzbuzuje rovněž rozpor mezi„ výdaji“ a„ výdaji celé domácnosti“. Z podkladů není zřejmé, co se rozumí příjmem celé domácnosti, a na základě jakých údajů k této částce právní předchůdce žalobkyně dospěl, ani zda a jak její výši ověřil. 13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 14. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - [číslo]). 15. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradila částku 41.400 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 3.600 Kč. 16. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní výzvu 26. 2. 2020, ve které byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy úvěru. Předžalobní výzva byla žalované zaslána 26. 2. 2020, doručena jí mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 2. 3. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 3. 3. 2020; požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 17. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.