63 C 251/2020-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 24.8.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč s úrokem z prodlení od 17.6.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10.3.2017 smlouvu o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu [číslo] na základě které byly žalovanému zajištěny služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do 30.6.2018, kdy byla smlouva ukončena. Za účelem užívání těchto služeb bylo žalovanému pronajato technické zařízení –„ set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] STB, set-top [anonymizováno] Modul sériové číslo [anonymizována dvě slova], přístupová karta [číslo] přístupová karta [číslo]“. Vzhledem k tomu, že žalovaný po ukončení smlouvy technická zařízení nevrátil, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 13.000 Kč. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 10.3.2017 a formuláře o provedení/převzetí ze dne 10.3.2017 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní (pod tehdejším názvem [právnická osoba] a od 1.1.2020 podnikající pod názvem [právnická osoba], jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) a žalovaným byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu 24 měsíců služby elektronických komunikací označených„ programový balíček [jméno]“, oproti závazku žalovaného zaplatit za poskytnuté služby úplatu, svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí technického zařízení„ [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]“ spolu s kartou [číslo] [číslo]“. Pro případ, že dojde k ukončení smlouvy, byla mezi stranami sjednána povinnost uživatele vrátit zapůjčené technické zařízení, a to nejpozději do deseti dnů od ukončení smlouvy. Nevrátí-li uživatel technické zařízení je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčené přístupové karty a ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného [anonymizováno]. Po ukončení smlouvy ke dni 30.6.2018 byl žalovaný výzvou žalobkyně ze dne 3.6.2020 vyzván jednak k vrácení technických zařízení nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy a jednak k zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.000 Kč. Vzhledem k tomu, že dle podacího lístku [anonymizováno] byla výzva předána k poštovní přepravě dne 4.6.2020, má soud za to, že byla žalovanému doručena dne 8.6.2020 (§ 573 obč.z.) a stanovená 7 denní lhůta uplynula dne 15.6.2020. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl dostál své smluvní povinnosti a požadované technické zařízení vrátil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč a 1.500 Kč za porušení povinnosti vrátit to které technické zařízení, celkem tedy 13.000 Kč ( (2 x 5.000) + (2 x 1.500) = 13.000). 4. Protože žalovaný neuhradil požadovanou smluvní pokutu den poté, co by žalobkyní k zaplacení vyzván, tedy 16.6.2020, ocitl se následující den, to je 17.6.2020 v prodlení se zaplacením sjednané smluvní pokuty a žalobkyně může podle ustanovení § 1970 o.z., požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto předpisem je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., kdy podle ustanovení § 2 uvedeného vládního nařízení, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 3.6.2020), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252) a tyto je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.