63 C 89/2022-19 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval dne 31.10.2021 dopravním prostředkem žalobkyně – linkou [číslo] – bez platné jízdenky. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný dne 31.10.2021 v 10:20 hodin v [obec] použil ke své přepravě městskou hromadnou dopravu na lince [číslo] provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.. Žalovaný byl vyzván, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatil dopravci. Žalovaný zápis o provedené přepravní kontrole podepsal. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve přepravním řádu a smluvních přepravních podmínkách PD a činila částku 1.500,00 Kč. Výše jízdného dle ceníku činila částku 30,00 Kč. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikly opakovaně závazky uzavřením každé jednotlivé smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaný (cestující) nezaplatil žalobkyni (dopravci) jízdné, vznikla žalovanému povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 o.z., nárok na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., smluvních přepravních podmínek PD. Příslušenství je představováno úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z.. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 200 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 900 Kč ( (3 x 200) + (3 x 100) = 900) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 189 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.089 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 1.489 Kč (400 + 1.089 = 1.489) a tyto je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.