72 C 299/2021 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč s příslušenstvím představující dlužné jízdné ve výši 25 Kč s přirážkou k jízdnému ve výši 1.500 Kč, na jejichž úhradu vznikl žalobci nárok, neboť žalobce jako dopravce zajišťuje dopravní obslužnost ve městě [obec] a přilehlých obcích při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, přičemž žalovaný v níže uvedený den nastoupil do vozidla žalobce, čímž byla mezi žalobcem jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím uzavřena přepravní smlouva, aniž by se následně při přepravní kontrole žalobci prokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Žalovaný dne 10. 12. 2020 v 7:05 hodin uskutečnil jízdu vozidlem veřejné linkové dopravy ve městě [obec] bez platného jízdního dokladu, když na výzvu pověřené osoby žalobce při kontrole ve voze linky [číslo] na zastávce [ulice] bylo zjištěno, že se neprokázal platným jízdním dokladem. Tuto skutečnost žalobce osvědčil listinou označenou jako zápis o provedené přepravní kontrole sepsanou dne 10. 12. 2020. Z této listiny se podává, že při kontrole byla zjištěna osoba cestující bez jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému činí 1.525 Kč. Listina je v pravém dolním rohu podepsána žalovaným. Žalovaný byl vyzván, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatil žalobci jako dopravci. Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena prostřednictvím smluvních přepravních podmínek a činila částku 1.500 Kč. Výše základního jízdného dle ceníku v Tarifu IDS JMK činila částku 25 Kč. 6. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky, jak vyplývá z výzvy k plnění ze dne 9. 2. 2021 zaslané žalovanému dne 11. 2. 2021, pokud se jedná o jízdu uskutečněnou bez platného jízdního dokladu dne 10. 12. 2020. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, a tudíž jako cestující nezaplatil žalobci v postavení dopravce jízdné, vznikl žalobci nárok na úhradu jízdného ve výši 25 Kč a dále vedle jízdného také nárok na přirážku k jízdnému dle Smluvních přepravních podmínek IDS JMK ve výši 1.525 Kč. Nárok žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Nárok žalobce na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dále ze Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek]. S ohledem na skutečnost, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, vznikl žalobci nárok na úhradu částky ve výši 1.525 Kč. Skutečnost, že dlužná částka nebyla zaplacena, nebyla ze strany žalovaného rozporována. Příslušenství je pak představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky nebyla sjednána, a proto výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.