72 C 30/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 783 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené pojistné z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, přičemž žalobce požadoval jednak zaplacení pojistného za období od 29. 8. 2020 do 4. 12. 2020, a to spolu s náklady na upomínání ve výši 300 Kč za zaslání upomínky k zaplacení dlužného pojistného spolu s upomínkou s pokusem o smír po zániku pojištění. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 28. 8. 2018 uzavřena pojistná smlouva [číslo] kde žalobce vystupoval v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem pojištění ode dne 29. 8. 2018. Žalovaný se v rámci pojistné smlouvy zavázal platit žalobci celkové roční pojistné ve výši 688 Kč, kdy pojistné období bylo sjednáno jako roční. První pojistné bylo splatné ke dni 29. 8. 2018. Součástí smlouvy bylo rovněž prohlášení pojistníka, že potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo s jeho souhlasem v jiné textové podobě informace pro klienta spolu s informacemi o zpracování osobních údajů a seznámil se s nimi. Pojistník dále prohlásil, že si je vědom, že se jedná o důležité informace, které mu napomohou porozumět podmínkám sjednávaného pojištění, obsahují upozornění na důležité aspekty pojištění i významná ustanovení pojistných podmínek. Pojistník dále potvrdil, že před uzavření pojistné smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty, které jsou v rámci pojistné smlouvy výslovně označené jako„ Dokumenty k pojistné smlouvě“ a seznámil se s nimi, přičemž si je vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení, práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění, kdy pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou. 6. Žalovaný však řádně a včas nezaplatil pojistné splatné dne 29. 8. 2020, jak vyplývá mimo jiné z přehledu inkasní bilance pojistné smlouvy předloženého žalobcem, a byl proto dne 14. 10. 2020 žalobcem vyzván k úhradě nedoplatku pojistného s tím, že pokud dlužné pojistné nebude z jeho strany uhrazeno do 3. 12. 2020, pojištění uplynutím poskytnuté lhůty zanikne, jak je zřejmé z upomínky k zaplacení dlužného pojistného ze dne 14. 10. 2020. Žalovaný dlužné pojistné ani na výzvu neuhradil, uplynutím dne 4. 12. 2020 proto došlo k zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného, o čemž byl žalovaný uvědoměn dne 16. 12. 2020. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dosud neuhrazené částky v rámci upomínky zaslané spolu s pokusem o smír ze dne 12. 1. 2021, a dále byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 4. 2021. Dluh přes opakované výzvy k úhradě zaplacen nebyl. Žalovaný ani nijak nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu vzniklého z titulu pojistné smlouvy na neuhrazeném běžném pojistném, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobci nebyla uhrazena. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah na základě mezi žalobcem a žalovaným uzavřené pojistné smlouvy dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník, přičemž na základě pojistné smlouvy se zavazuje pojistitel vůči pojistníkovi poskytnout pojistné plnění pojištěné osobě, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 8. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z uzavřeného závazku, když nezaplatil sjednané pojistné. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky představované neuhrazeným pojistným ve výši 483 Kč za období od 29. 8. 2020 do 4. 12. 2020, neboť žalobce má právo na pojistné za dobu trvání pojištění do jeho zániku, přičemž dlužná částka byla vyčíslena jako poměrná část celkového ročního pojistného ve výši 783 Kč, a to s ohledem na sjednané roční pojistné ve výši 688 Kč. Žalobci byly rovněž přiznány náklady na upomínání, kdy žalobce požadoval za zaslání upomínky k zaplacení dlužného pojistného spolu s pokusem o smír po zániku pojištění částku ve výši 300 Kč, přičemž výše poplatku za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku spolu s pokusem o smír po zániku pojištění vychází ze Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 6. 2019. 9. Jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena částka ve výši 483 Kč spolu s částkou za zaslání upomínky k zaplacení dlužného pojistného ve výši 300 Kč, žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.