72 C 63/2022-183 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal ve vztahu k žalovanému, [celé jméno žalovaného], dříve [jméno] [příjmení], zaplacení částky v celkové výši 30.000 Kč a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný v postavení úvěrovaného uzavřel dne 30. 5. 2017 s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím, smlouvu o úvěru [číslo] dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20.000 Kč s pevně stanovenou úrokovou sazbou, kdy poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru společně s inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek. Žalovaný se tak zavázal na základě smlouvy o úvěru původnímu věřiteli poskytnutou peněžní částku vrátit v 13 pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, který bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 30. 6. 2018. Přestože ze strany původního věřitele byl závazek na základě uzavřené smlouvy splněn a sjednaný úvěr byl žalovanému dne 30. 5. 2017 poskytnut, jak také žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru, žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky v celkové výši 20.000 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného tak žalobce uplatnil rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny od 1. 7. 2018 do zaplacení společně se smluvní pokutou. Žalobce dále uvedl, že dle článku V. smlouvy o úvěru vznikla žalovanému v postavení dlužníka povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobce uplatnil ve vztahu k žalovanému rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 20.000 Kč za období od 1. 7. 2018 do 21. 9. 2021, přičemž výše smluvní pokuty byla stanovena v celkové výši 23.520 Kč. Pokud jde o žalobcem požadovanou částku odpovídající smluvní pokutě, žalobce uvedl, že nicméně na základě podané žaloby požaduje po žalovaném zaplacení pouze částky odpovídající polovině nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč, a to s tím, že rovněž jistina úvěru je ze strany žalobce požadována ve výši 20.000 Kč. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky rovněž prostřednictvím předžalobní upomínky, ze strany žalovaného k zaplacení dlužné částky ani posléze nedošlo. Následně byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru postoupena ze strany původního věřitele, [právnická osoba], [IČO], resp. společnosti [právnická osoba], [IČO], na níž byla převedena část závodu společnosti [právnická osoba], [IČO], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, následně postoupena na společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, přičemž následně byla pohledávka smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 30. 5. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný [celé jméno žalovaného], dříve [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které byly žalovanému téhož dne poskytnuty, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč spolu s úroky a poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek prostřednictvím jednotlivých 13 měsíčních splátek po 2.600 Kč, přičemž takto se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 34.600 Kč, a to s ohledem na částku odpovídajícím celkovým nákladům spotřebitelského úvěru v celkové výši 14.600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná třicátého dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Společně se smlouvou žalobce předložil rovněž předpis splátek ke smlouvě o úvěru uzavřené dne 30. 5. 2017 ve vztahu k poskytnuté částce ve výši 20.000 Kč s dobou trvání úvěru v délce 13 měsíců, přičemž rovněž předpis splátek ke smlouvě byl opatřen podpisem žalovaného jako dlužníka. 6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce soudu předložil zejména jednotlivé listiny v podobě čestného prohlášení, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2016, tj. od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, kdy dále žalobce předložil žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 5. 2017 s s finanční analýzou. Spolu s žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru tak předložil žalobce finanční analýzu provedenou dne 30. 5. 2017 včetně listiny v podobě„ credit scoring“, kdy v rámci této scoringové karty k úvěru soud zjistil, že žalovaný dle hodnocení předchůdce žalobce byl vyhodnocen jako žadatel, kterému lze na základě finanční analýzy poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky v částce 12.030 Kč, kdy takto lze poskytnout úvěr až do výše 25.000 Kč. Dále se z listiny označené jako finanční analýza ve vztahu k žalovanému podává výše měsíčního příjmu žadatele ve výši 16.530 Kč spolu s výší měsíčních výdajů žadatele ve výši 3.500 Kč, které nebyly dále specifikovány, přičemž minimální měsíční výdaje byly stanoveny částkou ve výši 3.050 Kč s ohledem na částku stanovenou jako„ rezerva na neočekávané výdaje“ ve výši 1.000 Kč. S ohledem na„ měsíční volné finanční zdroje“ ve výši 12.030 Kč tak bylo stanoveno, že žadateli lze poskytnout úvěr, a to s maximální výši měsíční splátky v uvedené výši. 7. Na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a společností [právnická osoba], [IČO], následně došlo k postoupení pohledávky dne 11. 12. 2019, kdy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba], [IČO], coby postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO], coby postupníkem, přičemž následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 takto na žalobce ze strany společnost [právnická osoba], postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím dopisu ze dne 5. 11. 2018 v podobě oznámení předloženého spolu s potvrzením o expedici obyčejných zásilek a dále prostřednictvím výzvy ze dne 27. 7. 2020. Aktivní věcná legitimace žalobce se tak opírá o shora uvedené listinné důkazy, k nimž žalobce předložil rovněž seznam postoupených pohledávek. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy, přičemž žalobce předložil k zasílaným písemnostem příslušné podací lístky. 8. Dle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spo