72 C 90/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.350 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku v částce 72,30 Kč, a to s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, jako poplatník televizního poplatku se dne 1. 12. 1990 přihlásil do příslušné evidence, a vznikla mu tak povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dluží z titulu televizních poplatků za období od února roku 2021 do listopadu roku 2021, celkem tedy za 10 měsíců, částku v celkové výši 1.350 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě soudem provedeného dokazování prostřednictvím předložených listinných důkazů v podobě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků v podobě výpisu z evidence České pošty ke dni vytvoření potvrzení 20. 1. 2021, předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2021 předložené včetně podacího archu, a specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 6. Žalovaný se jako držitel televizního přijímače ke dni 1. 12. 1990 přihlásil do evidence jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za období od února roku 2021 do listopadu roku 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím upomínky, na základě které mu byl žalobcem vyúčtován předmětný nedoplatek z titulu televizních poplatků, a jak vyplývá z příslušné dodejky, upomínka byla doručena do dispoziční sféry žalovaného, když mu byla doručována na adresu, která byla označena v přihlášce televizního poplatníka, přičemž žalovaný byl současně vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2021, když jak vyplývá z příslušného podacího archu, upomínka byla rovněž doručena do dispoziční sféry žalovaného. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, mu tudíž vznikla povinnost platit televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, neboť dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatek za období od února roku 2021 do listopadu roku 2021 včetně. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 1.350 Kč, jež je představována dlužnými televizními poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období 10 měsíců. Jelikož ze strany žalovaného nebyly jednotlivé dlužné částky v pravidelných měsíčních intervalech zaplaceny řádně a včas, ačkoliv žalovaný byl povinen jako fyzická osoba platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně se splatností nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, dostal se žalovaný do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu a žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení pak vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce se domáhal úroku z prodlení za období od 16. 2. 2021 do dne podání žaloby, tedy ke dni 15. 2. 2022, jenž v kapitalizované podobě vyčíslil částkou ve výši 72,30 Kč. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 600 Kč. 11. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Soud pohlížel na žalobce jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč byla žalobci přiznána náhrada nákladů dle § 1, 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za 2 úkony právní služby (písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění), tedy celkem ve výši 200 Kč. 12. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud současně uvádí, že nepovažuje náklady na zastoupení žalobce advokátem za náklady účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. a contrario. Žalobce je subjektem financovaným z veřejných rozpočtů a žaloby o zaplacení neuhrazených televizních nepředstavují soudní spory, u nichž by z hlediska odbornosti bylo možné očekávat uplatnění natolik specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. V tomto ohledu lze odkázat na shodné závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, z něhož mimo jiné vyplývá, že u subjektu typu České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů.