94 C 135/2021-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 14. 3. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 708 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci dne 14. 7. 2020 uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč, který byl žalovaný povinen vrátit do 11. 8. 2020 spolu s poplatkem ve výši 2 988 Kč. Účastníci mimo jiné sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení a doručování primárně elektronickou cestou.2. Žalovaný namítal, že žalobkyně s ním nekomunikovala prostřednictvím doporučených zásilek či datové schránky.3. Soud provedl dokazování účastníky předloženými listinnými důkazy a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Dne 14. 7. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, totožnost žalovaného byla ověřena ze zaslaných fotografií dokladů žalovaného a žalovaného s dokladem totožnosti. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2 988 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení žalovaného účastníci sjednali v článku IX. odst. 1 bod a smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou žalobkyně žalovala za období od 12. 8. 2020 do 14. 3. 2021 v částce 1 720 Kč. V článku XI odst. 1 smlouvy pak účastníci sjednali doručování mezi sebou primárně elektronickou cestou.5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z jím uvedených skutečností (žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, příjem 35 604 Kč měsíčně, výdaje 15 000 Kč), doloženého výpisu z účtu a lustrace v databázích dlužníků (tabulka historie „půjček“ mezi účastníky, výpis z REPI databáze, formulář osobních údajů žalovaného, výpis z účtu).6. Dne 14. 7. 2020 byla částka 8 000 Kč odeslána žalobkyní na účet uvedený žalovaným do formuláře jeho osobních údajů (formulář, potvrzení , právnická osoba, .). Uvedl-li žalovaný ve formuláři mezi svými osobními informacemi i číslo účtu, soud nepochyboval o tom, že mu byla částka 8 000 Kč dne 14. 7. 2020 poskytnuta, resp. že daný účet byl jeho.7. Dne 21. 2. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému na ve smlouvě uvedenou emailovou adresu , e-mail, předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky a nákladů právního zastoupení do sedmi dnů.8. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku). Ujednání o smluvní pokutě je platné, neboť se jedná mimo zákonný úrok z prodlení o jedinou sankci za prodlení žalovaného, neboť úrok byl vyjádřen pevnou částkou. Ujednání o způsobu doručování je též platné, vzhledem k charakteru smlouvy a závazku mezi účastníky je logické a hospodárné. Žalobkyně dostála své povinnosti, když žalovanému peněžní prostředky poskytla. Žalovaný však své povinnosti peněžní prostředky vrátit nedostál ani přes relevantní předžalobní výzvu žalobkyně. Nadto je z průběhu řízení zřejmé, že žalovaný dluh zaplatit neopomněl, ale zaplatit ho nechce, ani když se o něm dozvěděl, předžalobní upomínka tak ani nebyla nutná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).9. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, soudu předložila žalovaným vyplněný formulář, z něhož vyplývá dostatečný příjem, resp. poměr příjmu a výdajů pro to, aby žalovaný mohl v následujícím měsíci úvěr splatit. Vzhledem k povaze tzv. mikro úvěru na krátkou dobu by bylo nepřiměřené žádat po žalobkyni rozsáhlejší ověřování poměrů žalovaného, základní lustrace v databázích a prohlášení žalovaného pro tento případ postačí. Soud má rovněž za to, že žalobkyně dostatečně ověřila totožnost žalovaného ze zaslaného dokladu totožnosti, kdy takový způsob lze považovat za srovnatelný s osobní návštěvou v provozovně úvěrujícího.10. Soud proto žalobě v části jistiny, smluvní pokuty ve výši 1 720 Kč a zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) vyhověl a stanovil žalovanému třídenní lhůtu k zaplacení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).11. Takové posouzení se však netýká sjednaného úroku („poplatku“) ve výši 482 % ročně, který je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatný (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Tento závěr podporuje i ustálená judikatura, např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005. Argumentovala-li žalobkyně, že sjednaná výše úroku je na trhu obvyklá, toto zcela jistě není skutečnost, která by ospravedlnila nemravné chování žalobkyně, když ustálenou judikaturou mravný úrok překročila šestnáctkrát.12. Neplatné ujednání o úroku je dle názoru soudu oddělitelné od zbytku smlouvy, který zůstává platný, neboť není vyloučeno, že by žalobkyně smlouvu uzavřela i s úrokem ve výši, která je v souladu s dobrými mravy, jak je rozvedeno dále. Tolik k požadavku vyslovenému Nejvyšším soudem ve věci 21 Cdo 1484/2004, aby soud posoudil, zda je neplatná část smlouvy od jejího zbytku oddělitelná. Toto rozhodnutí se navíc vztahuje ke staré právní úpravě, která neobsahovala ustanovení § 577 občanského zákoníku, podle něhož soud nezákonné určení množství moderuje.13. Soud posoudil jako úrok, který by s odkazem na ustálenou judikaturu nebyl v rozporu s dobrými mravy, úrok ve výši 30% ročně. Taková výše odpovídá trojnásobku maximální obvyklé výše bankovních úroků u srovnatelných úvěrů a zápůjček v předmětném období. Podle ustanovení § 577 občanského zákoníku tak soud modifikoval nezákonné určení množství (úrokovou sazbu) tak, aby odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Žalovaný byl pro žalobkyni zjevně rizikovým klientem, lze presumovat, že z téhož důvodu nevyužil bankovní nabídku. Rizikovost klienta kompenzuje připuštění trojnásobku obvyklé výše úroků o bank.14. Pokud by strany sjednaly úrok ve výši 30 % ročně, žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni „poplatek“, tj. úrok v částce 184 Kč, tj. 2,3 % za 28 dní, na něž byl úvěr poskytnut. Tvrdila-li žalobkyně, že sjednaný poplatek obsahuje i jiné náklad než úrok, takové tvrzení nedoplnila o jakékoli podrobnosti a důkazy. Odečtením požadovaného „poplatku“ ve výši 2 988 Kč a nemravného úroku v částce 184 Kč soud dospěl k částce 2 804 Kč, do které byla žaloba zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy.15. Procesně převážně úspěšné žalobkyni soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 55,87 % nákladů, které jí vznikly a které byly tvořeny odměnou za zastupování za 3,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne 25.11.2021) ve výši 5 670 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 1 620 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 442,70 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč., tj. celkem částkou 9 112,70 Kč. Poměrná část uložená výrokem III. k náhradě žalovanému tak činí 5 091,27 Kč, kdy soud ji uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).