94 C 50/2022-29 — Městský soud v Brně

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci -) částku ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 1 000 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, -) částku ve výši 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 5 200 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>Oůvodnění:</b> 1. Žalobou podanou dne 2. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 6 200 Kč s příslušenstvím, představující dlužné jízdné spolu s přirážkou k jízdnému, na jejichž úhradu vznikl žalobci nárok, neboť žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 30. 10. 2018 přepravních služeb právního předchůdce žalobce - společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], když ve vlaku s označením [číslo] kouřil na WC, což je zakázáno, a dále způsobil zpoždění vlaku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaný dne 30. 10. 2018 využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], když cestoval vlakem [číslo]. V rozporu s obecně závaznými předpisy a na ně navazující smluvní přepravní podmínky žalovaný kouřil na WC ve vlakovém voze. Za porušení vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku 1 000 Kč, a to v souladu se zákonem č. 266/1994 Sb., o [anonymizováno], a Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalovaný odmítl podepsat hlášenku a rovněž ji odmítl převzít. Dále žalovaný způsobil zpoždění vlaku, když na něj musela být volána Policie ČR. Za to byla žalovanému vyměřena přirážka 5 200 Kč. 4. O těchto skutečnostech bylo na místě dne 30. 10. 2018 vyhotoveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, a to jako součást formuláře oznámení o závadách, z něhož je rovněž zřejmé, že žalovaný byl vyzván k zaplacení přirážky ve výši 1 000 Kč a dále k zaplacení částky ve výši 5 200 Kč s ohledem na skutečnost, že současně došlo k nepovolenému zdržení vlaku v délce 14 minut. Z uvedeného oznámení o závadách se dále podává, že žalovaný byl vyloučen za asistence policie z přepravy. 5. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848, se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], a společností [právnická osoba], jako původní věřitelem, kdy následně byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848, předmětná pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 postoupena na žalobce jako postupníka. Přestože žalovanému byla ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslána předžalobní výzva k zaplacení spojená s oznámením o postoupení pohledávky, žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neřídil příslušnými smluvními podmínkami a obecně závaznými předpisy, vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na úhradu přirážek, a to s ohledem na porušení vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve spojení s Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. S ohledem na skutečnost, že žalovaný uskutečnil jízdu v rozporu s podmínkami přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vznikl žalobci nárok na úhradu částky v celkové výši 6 200 Kč. Skutečnost, že dlužná částka nebyla zaplacena, nebyla ze strany žalovaného rozporována. Příslušenství je pak představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky nebyla sjednána, a proto výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.