94 C 6/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu koncesionářských televizních poplatků. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a v měsíci květnu 1995 se přihlásila jako poplatník televizního poplatku (potvrzení o přihlášení poplatníka), který nezaplatila od ledna 2018 do prosince 2020 (celkem 36 měsíců). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 5 240 Kč s příslušenstvím a zároveň jí stanovila přiměřenou lhůtu k její úhradě (výzva ze dne 8. 3. 2021 včetně dodejky). Ani přes výzvu ze dne 18. 5. 2021 žalovaná svůj dluh nezaplatila, žalobkyně proto uplatnila jeho nepromlčenou část u soudu (listopad 2018 až prosinec 2020, tj. celkem 26 měsíců po 135 Kč). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích), jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) a který byl splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákon č. 348/2005 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek v žalovaném období nesplnila, má žalobkyně nárok na jeho zaplacení (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), které žalobkyně požaduje v kapitalizované podobě do dne vyhotovení žaloby. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 5. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Ve smyslu § 1 a § 2 odst. 1 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 200 Kč (100 Kč/úkon), a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 600 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 6. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, neboť na žalobkyni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12). Žalobkyně by tak měla dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobkyně vynaložila na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené. 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.