94 C 76/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu koncesionářských televizních poplatků. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v lednu 2017 se přihlásil jako poplatník televizního poplatku (potvrzení o přihlášení poplatníka), který nezaplatil v měsících 01, 04, 05, 08, 09, 10, 11 roku 2021 (celkem 7 měsíců). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky a zároveň mu stanovila přiměřenou lhůtu k její úhradě (výzva ze dne 3. 12. 2021 včetně dodejky). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný byl poplatníkem televizního poplatku (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích), jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) a který byl splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákon č. 348/2005 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek v žalovaném období nesplnil, má žalobkyně nárok na jeho zaplacení (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), které žalobkyně požaduje v kapitalizované podobě do dne vyhotovení žaloby. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) 5. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Ve smyslu § 1 a § 2 odst. 1 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 200 Kč (100 Kč/úkon), a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 600 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) 6. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, neboť na žalobkyni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Žalobkyně by tak měla dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobkyně vynaložila na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené.