94 C 89/2020-46 — Městský soud v Brně

1. Návrhem dle evropského řízení o drobných nárocích ze dne 4. 6. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že žalovanému poskytla ve dnech 27. až 29.6.2017 zdravotní péči, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou ze dne 30.6.2017, neboť žalovaný nebyl v té době účastníkem systému zdravotního pojištění. 2. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť tito se nedostavili a nepožádali o odročení nařízeného jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), přičemž žalovaný se z účasti u jednání předem omluvil, když naznačil, že účast u jednání by byla pro něj finančně nákladná (§ 110 o.s.ř.). 3. Žalovaný namítal, že dne 9.6.2017 uzavřel s [anonymizováno] [právnická osoba] [jméno] [příjmení] pracovní smlouva s určeným místem výkonu práce v Chornici v České republice, zaměstnavatel však nesplnil včas svou povinnost pojistit své zaměstnance. V roce 2021 obdržel žalovaný dopis z polské správy sociálního zabezpečení, která potvrdila formulář pro [právnická osoba]. Žalovaný tak není povinen za poskytnutou péči povinen platit, neboť v souladu se stanoviskem Instituce sociálního pojištění v [příjmení] ze dne 29. 7. 2019 měl v době od 9. 6. 2017 do 31. 7. 2017„ podléhat polské legislativě“ a„ v den incidentu být pojištěn pro práci“. Žalovaný dále uvedl, že polská správa sociálního zabezpečení přiznala žalovanému náhradu škody za zdravotní újmu ve výši 13 776 PLN a„ uložila české [právnická osoba] povinnost uhradit náklady plnění v souvislosti s plněním žalovaného“. 4. Soud zjistil tyto skutečnosti: 5. Z pracovní smlouvy ze dne 9.6.2017 (č.l. 36) včetně přílohy (č.l. 37) vyplývá, že žalovaný, s bydlištěm v Polsku, uzavřel s polskou [právnická osoba] [jméno] [příjmení] pracovní smlouva s určeným místem výkonu práce od 10.6.2017 do 30.6.2017 v Chornici v České republice. 6. Z přípisu ze dne 14.10.2021 (č.l. 39) vyplývá, že žalovaný utrpěl dne 27.6.2017 pracovní úraz, z čehož soud dovozuje že zdravotní péče poskytnutá žalovanému téhož dne až dne 29.6.2017 byla akutní. 7. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 27. až 29.6.2017 zdravotní péči uvedenou ve faktuře ze dne 30.6.2017, [číslo] splatné dne 14.7.2017 (č.l. 7), tj. celkem za částku 23 712 Kč. 8. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně faktury žalovanému také doručila, a že žalovanému zaslala také předžalobní upomínku ze dne 19.3.2018, což vyplývá i z mezinárodní dodejky (č.l. 6 verte). 9. Z přípisu ze dne 29.7.2019 (č.l. 13, úřední překlad č.l. 18) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna Zaklad Ubezpieczen Spolecznych (ZUS) vyrozuměla nejprve přípisem ze dne 18.5.2018 žalovaného, že jakožto orgán pověřený vládou Polské republiky jakožto státu v němž měl žalovaný pobyt, rozhodla, že na žalovaného se nevztahuje polská legislativa, jelikož podléhá legislativě české. Takové rozhodnutí má platit s výhradou ve lhůtě dvou měsíců doručeného nesouhlasu české strany. Následně dne 20.3.2019 český orgán vyrozuměl uvedenou polskou pojišťovnu, že dle jeho názoru na žalovaného dopadá polská legislativa. Polská pojišťovna tak v přípise ze dne 29.7.2019 konstatovala, že podle čl. 16 odst. 1 písm. b) nařízení EU č. 987/2009 (při více místech výkonu práce legislativa místa pobytu) podléhal žalovaný v období od 9.6.2017 do 31.7.2017 polské legislativě. 10. Z přípisu ze dne 22.9.2021 (č.l. 29) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla žalovaného, že v období od 9.6.2017 do 30.7.2017 podléhal české legislativě. 11. Z přípisu ze dne 4.10.2021 (40, neúřední překlad č.l. 43) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla české [právnická osoba], že po vyřešení sporu v období 9.6.2017 do 30.7.2017 byla stanovena příslušnost českého právního řádu, kdy česká [právnická osoba] je povinna nést náklady na dávky při pracovních úrazech přiznané klientovi institucí sociálního pojištění, kdy tyto je ve výši 13 776 PLN třeba zaplatit na účet polské zdravotní pojišťovny. Z přípisu ze dne 14.10.2021 (č.l. 39, neúřední překlad č.l. 42) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla také žalovaného, že mu bylo přiznáno jednorázové odškodnění poškození zdraví ve výši 13 776 PLN. Soud má za to, že z těchto přípisů vyplývá, že žalovanému byl přiznán nárok z titulu náhrady újmy na zdraví, který je pro posouzení nyní souzené věci nerozhodný, nevyplývá z nich však ničeho o vzniklých nákladech na zdravotní péči o žalovaného. 12. Z čestného prohlášení žalovaného (č.l. 35) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, protože se podle obsahu jedná v podstatě o procesní vyjádření žalovaného ve věci, kdy rozhodné skutečnosti jsou obsaženy v důkazech, které žalovaný založil do spisu. 13. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům: 14. Účastníci uzavřeli smlouvu o péči o zdraví (ve smyslu § 2636 občanského zákoníku), žalobkyně žalovaného hospitalizovala, poskytla mu lékařskou péči a žalovaný byl povinen jí za to zaplatit odměnu, pro případ, že nebyl účastníkem českého systému zdravotního pojištění. Právě otázka účasti žalovaného v českém systému zdravotního pojištění je otázkou klíčovou pro toto řízení. 15. Podle článku 11 odst. 1 a odst. 3 písm. a) nařízení ES č. 883/2004 osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu, kdy na zaměstnance činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu. 16. Podle článku 16 odst. 1, 2 a 3 nařízení EU č. 987/2009 osoba, která vykonává činnosti ve dvou nebo více členských státech, o tom uvědomí instituci určenou příslušným orgánem členského státu, v němž má své bydliště. Určená instituce místa bydliště, neprodleně určí právní předpisy použitelné na dotyčnou osobu s ohledem na článek 13 základního nařízení a článek 14 prováděcího nařízení. Toto určení bude jen prozatímní. Tato instituce informuje určené instituce jednotlivých členských států, v nichž je činnost vykonávána, o svém prozatímním určení. Prozatímní určení použitelných právních předpisů, jak je stanoveno v odstavci 2, se stane konečným do dvou měsíců od uvědomění institucí určených příslušnými orgány dotčeného členského státu o tomto určení v souladu s odstavcem 2, pokud právní předpisy již nebyly s konečnou platností určeny na základě odstavce 4, nebo pokud alespoň jedna dotčená instituce nesdělí instituci určené příslušným orgánem členského státu bydliště do konce této dvouměsíční lhůty, že určení ještě nemůže přijmout nebo že v této věc zaujala odlišné stanovisko. V nyní souzené věci tak byla určena nejprve prozatímně česká, následně polská a s konečnou platností pak česká legislativa. 17. Žalobkyně je nemocničním zařízením, které poskytuje zdravotní péči dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovanému byla poskytnuta lékařská péče spočívající v hospitalizaci a léčení. Žalovaný jako cizinec neměl sjednáno komerční zdravotní pojištění cizince, byl však pojištěn ze zákona jakožto zaměstnanec (§ 2 odst. 1 písm. b) bod 8 zákona č. 48/1997 Sb.) resp. mu byla poskytnuta akutní péče v důsledku pracovního úrazu a žalovaný byl pojištěn v domovském státě. Z logiky a dikce zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že žalovaný, coby pojištěný cizí státní příslušník, nemusí hradit cenu za lékařskou péči jako samoplátce. Soud žalobu výrokem I. zcela zamítl. 18. Procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (dvakrát vyjádření ve věci samé) ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), kdy tyto náklady uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 19. Výrokem III. soud rozhodl o povinnosti účastníků nést náklady řízení na tlumočném, které ve výši 1 850 Kč doposud platil stát, a to podle výsledku řízení (§ 148 o.s.ř.), kdy žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná.