112 C 131/2023-84 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 3. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 99 160,05 Kč s příslušenstvím. Částka 90 285,23 Kč pochází ze smlouvy o úvěru v původní výši 110 759 Kč, který měl být hrazen ve splátkách ve výši 1 985 Kč s úrokem 17,9 % ročně. Úrok činí 181,13 Kč. Dále je předmětem žaloby částka 8 874,82 Kč pocházející ze smlouvy o úvěru na částku 11 000 Kč, který měl být hrazen ve splátkách po 218 Kč s úrokem 17,9 % ročně. Úroky činí 17,41 Kč. K oběma dluhům se připíná i nadále běžící úrok závislý na postupných úhradách, k nimž ze strany žalovaného docházelo po sesplatnění obou úvěrů. Po podání žaloby vzal žalobce žalobu v rozsahu výroku pod bodem I. zčásti zpět, neboť došlo ke dvěma dílčím úhradám, soud tak postupoval podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“). 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 28. 5. 2013 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet s tím, že tento účet bude možné obsluhovat rovněž elektronicky. Toutéž formou v elektronickém bankovnictví mohl žalovaný rovněž uzavírat další smlouvy a sjednávat si služby. Součástí smlouvy bylo i telefonní číslo a mailová adresa žalovaného pro účely zasílání potvrzovacích sms a hesel klientovi, rovněž i jeho doručovací adresa v ČR. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Smlouvou (dodatkem č. 9) z 21. 10. 2018 došlo ke sjednání úvěru ve výši 110 759 Kč, z nichž 80 000 Kč bylo poskytnuto neúčelově, s úrokem 17,9 % ročně spláceným ve 120 splátkách po 1 985 Kč splatných k 15. dni v měsíci, dodatkem č. 17 z 12. 7. 2019 bylo změněno datum splatnosti splátek ze 16. na 24. den v měsíci a počet splátek zvýšen ze 120 na 122. Dodatkem č. 13 k rámcové smlouvě z 6. 6. 2019 byla sjednána další smlouva o úvěru ve výši 11 000 Kč spláceným ve splátkách po 400 Kč s počtem 36 a úrokem 17,9 % ročně. Dodatkem č. 15 z 13. 6. 2019 byla snížena výše splátky na 218 Kč a jejich počet zvýšen z 36 na 96 a dodatkem č. 16 z 12. 7. 2019 změněna splatnost splátky z 18. na 24. den v měsíci a počet splátek zvýšen na 97. 5. Součástí dodatku byly i podmínky pro používání úvěru, které zakotvily uvedený bonusový úrok a režim jeho aplikace. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změny kontaktních údajů žalobci. Dokumenty zasílané žalovanému mohly být zasílány nejen klasicky, ale rovněž elektronickou formou do schránky v elektronickém bankovnictví. Součástí podmínek byla i povinnost platit poplatky dle ceníku a možnost sesplatnit celý dluh, pokud bude ohrožena schopnost klienta splácet, uvedené oprávnění plynulo pro žalobce rovněž z podmínek použití úvěru. Z formuláře úvěru plynuly tytéž okolnosti jako z dodatku samotného a podmínek použití úvěru. Sjednaná částka byla připsána na sjednaný účet (výpis z běžného účtu). 6. S ohledem na platební morálku žalovaného byly oba úvěry dopisem z 28. 3. 2022 sesplatněny v celkové výši 108 664,59 Kč. Žalovaný svoje dluhy ze shora citovaných smluv uznal k datu 12. 4. 2022 ve výši 94 104,98 Kč s příslušenstvím u první smlouvy a ve výši 9 129,27 Kč u druhé smlouvy, rovněž včetně příslušenství. 7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že postupnými úhradami prováděnými žalovaným po sesplatnění dluhu byl na první ze smluv uhrazen dluh na splátkách splatných v lednu až březnu 2022 a jistina činí 90 285,23 Kč a dluh na úroku 181,13 Kč. U druhé ze smluv jistina po započtení plateb po sesplatnění činí 8 874,82 Kč a úroky 17,41 Kč. Zbytek dluhu uhrazen nebyl přes výzvy zasílané do elektronického bankovnictví (č. l. 39 až 52). 8. V rámci prověřování úvěryschopnosti žalobce zohlednil příjem žalovaného v podobě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, resp. 15 000 Kč, když výdaje byly zohledněny statistickým modelem ve výši 20 000 Kč při příjmu dalších členů domácnosti ve výši 23 000 Kč, resp. ve výši 8 500 Kč v rámci jednočlenné domácnosti u druhé smlouvy. Současně z úvěrových zpráv k oběma úvěrům vyplynulo, že dosavadní závazky byly v době posuzování úvěryschopnosti u obou smluv hrazeny, resp. u žádných z dosavadních nebylo uváděno zásadní prodlení s platbami s výjimkou závazku, který již byl uhrazen v minulosti před uzavřením kterékoli z projednávaných smluv. K prodlení s platbami dle listinných důkazů počalo docházet v červnu 2019, nicméně dlužné splátky byly hrazeny s pouze postupně se opakujícím a prodlužujícím prodlením v průběhu roku 2021 a zásadním od roku 2022. 9. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného. Jakkoli z výsledků dokazování plyne, že žalovaný se na svém účtu nacházel v době posuzování úvěryschopnosti buď téměř na nule, nebo v debetu, který nicméně měl být konsolidován novým úvěrem, s přihlédnutím k výdajům z výpisů patrných je zřejmé, že při jím dosahovaném příjmu byl v době ujednání se žalobcem schopen svým závazkům dostát, byť s nutností upravit svoje výdaje na ostatní potřeby. Určité obezřetnosti žalobce pak nasvědčuje i záznam o odmítnutí poskytnutí dalších produktů žalovanému v návaznosti na jeho zhoršující se situaci patrnou i z úvěrových zpráv. 10. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěry byl poskytnuty a tyto byly i řádně po určitou dobu hrazeny. Následně byl žalovaný vyzván k platbě zbytku, který co do důvodu i výše sám uznal. Při neúspěchu takto učiněné výzvy (hrazeno nadále pouze dílčími platbami) je pak zcela zřejmé, že bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu s rámcovou smlouvou a na ní navazujícími podmínkami použití úvěru a obchodními podmínkami, což také žalobce učinil a výzvu mu doručil do schránky elektronického bankovnictví. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne ze splátkového kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud v rámci platební povinnosti zohlednil, což ostatně učinil i žalobce svým požadavkem, postupné dílčí platby, tudíž nadále je úrok i úrok z prodlení přiznán ze snižujících se částek. 11. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Výše nákladů u žalobce je pak omezena na částku soudního poplatku ve výši 3 967 Kč Lhůta k plnění i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.