112 C 162/2023-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 11. 2022 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 24 790,26 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla dne 19. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru na částku 20 000 Kč, přičemž dluh měl být hrazen ve splátkách ve výši minimálně 5 % limitu. Úrok byl sjednán ve výši 16,9 % ročně a měsíční poplatek za správu a vedení účtu. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, byl proto žalobcem sesplatněn k 20. 10. 2022 a žalovaná k jeho úhradě vyzvána. Součástí žalované částky je jistina ve výši 18 853,12 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 551,44 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč (2* 900 Kč poplatek za prodlení) a kapitalizovaný úrok v částce 2 585,40 Kč. Ve vztahu k prověření úvěryschopnosti žalobce sdělil, že příjem byl prověřen výpisem z účtu, v interním systému byly zjištěny jeho úvěrové závazky, následně byla odečtena částka na běžné živobytí a zjištěn disponibilní příjem s ohledem na výši splátky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalované postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), a rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listinných důkazů. Příslušnost ve věci byla dána s ohledem na čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb. m. s . 3. Mezi účastníky byla dne 19. 9. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 16,90 %. Spláceno mělo být ve splátkách minimálně ve výši 5 % jistiny splatných k 20. dni v měsíci. Žalovaná vzala rovněž na vědomí všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Současně se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru. Rovněž bylo zakotveno právo žalobce dluh sesplatnit, pokud se klient dostane do prodlení mimo jiné se dvěma splátkami. Úvěr byl poskytnut (přehled čerpání). Z interního systému žalobce (č. l. 30) soud zjistil, že žalovaná měla mít výdaje v částce 4 000 Kč, které žalobce pro účely posouzení navýšil na částku normativních nákladů na živobytí v částce 8 131 Kč, splátkové zatížení činilo v dané době 2 418 Kč, to vše při příjmu cca 13 900 Kč měsíčně. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná měla s drobnými poruchami hradit do listopadu 2021, aby dluh následně narostl do výše žalované jistiny, pročež na poplatcích dluží 1 800 Kč, když tyto se týkaly nákladů spojených s prodlením za částku 900 Kč. Na kapitalizovaném úroku žalovaná dluží částku 2 585,7 Kč za dobu od listopadu 2021 do sesplatnění, na úroku z prodlení 1 551,44 Kč, jistina pak tvoří částku 18 853,10 Kč. Výše poplatku 900 Kč vyplynula ze sazebníku poplatků (ve věci sp. zn. 112 C 79/2019). Ze všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobce měl doručovat na adresu uvedenou ve smlouvě, pročež klient měl povinnost hlásit změnu adresy (body 3.6 a 3.7 VOP z věci sp. zn. 112 C 79/2019). Dopisem žalobce z 2. 12. 2021 vyzval žalovanou k úhradě tehdejšího dluhu v částce 1 207 Kč, dopisem z 27. 12. 2021 na zaplacení částky 1 307 Kč a dopisem z 24. 1. 2022 částky 3 212 Kč pod sankcí sesplatnění celého úvěru k 25. 2. 2022, pokud nebude dluh uhrazen. Oznámení uvedené skutečnosti bylo provedeno dopisem z 26. 2. 2022. Další výzva k platbě byla učiněna dopisem z 20. 10. 2022, když zásilka byla vrácena žalobci zpět jako nedoručená. 4. Smlouva samotná jinak byla soudem posuzována s přihlédnutím k § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), s přihlédnutím k čl. 48 odst. 2 shora citované mezinárodní smlouvy, podle něhož se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, která mu tento měla vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % úvěrového limitu měsíčně. Protože žalovaná na svůj dluh přestala hradit pravidelné splátky (jejich delší dobu trvající platba je ostatně průkazem toho, že to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel), žalobce zbytek dluhu ke dni 25. 2. 2022 sesplatnil. Jelikož v dané věci je žalovaná spotřebitelem, je však třeba na její postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 2 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. 5. Z předložených důkazů bylo možné dovodit, že žalobce zjistil příjmovou stránku v podobě existence pracovněprávního vztahu s deklarovaným příjmem, který žalované chodil na její účet. Rovněž také přes relativně nižší z její strany uváděné náklady počítal s vyššími normativními náklady na živobytí, když z výpisu z účtu bylo patrné, že žalovaná je schopna se svým příjmem vyjít a dosahovat nízkého nicméně kladného zůstatku na účtu. Nově uzavíraný úvěrový vztah znamenal měsíční navýšení výdajů o částku 1 000 Kč, která s přihlédnutím k pohybům na účtu a dosahovaným příjmům byla ze strany žalované dle názoru soudu splatitelná, což ostatně dále bylo dokládáno relativně dlouhodobým hrazením a opakovaným celkovým uhrazením čerpaného úvěru, a to i v plné výši, jak plyne z podkladů žalobce. S ohledem na uvedené tak soud považoval uzavřenou smlouvu za platnou. 6. Z úvěrové smlouvy pak plyne povinnost žalované poskytnuté prostředky uhradit, když v souladu se smlouvou rovněž byl celý dluh sesplatněn a výzva k plnění byla adresována na adresu, která byla ve smlouvě sjednána, byť se vrátila nedoručená. Odpovědnost za tento dopad musí nést žalovaná. Z důkazů vyplynula existence žalobcem deklarovaného dluhu na jistině i příslušenství, byť sazebník poplatků soud využil z jiné obdobné věci, kde byl podkladem úvěrový produkt žalobce. Bylo tak na místě žalobě vyhovět, když žalovaná se dostala do prodlení podle § 1968 OZ a byla tak povinna zaplatit i úrok z prodlení v intencích § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Náklady žalobce jsou tvořeny paušální náhradou nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony v podobě předžalobní výzvy a podání žaloby ve výši á 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky v celkové výši 200 Kč, k čemuž je třeba přičíst soudní poplatek ve výši 827 Kč. Celková výše nákladů tak činí 1 027 Kč. Ty je žalovaná povinna uhradit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.