115 C 109/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 26. 7. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 5. 7. 2012 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 192 Kč, úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativním zpracování půjčky ve výši 4 750 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh neuhradil ničeho. S účinností ke dni 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 5. 7. 2012 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 3 192 Kč, úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativním zpracování půjčky ve výši 4 750 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč, tj. celkem 45 900 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce měla být vyplněna zákaznická karta žalovaného. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 24. 6. 2019, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 45 900 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 17. 7. 2019. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Jelikož byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena dne 29. 11. 2011, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 1.2 2013 (dále jen„ obch. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“). 10. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 3 odst. písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 14. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 15. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 16. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 17. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce coby právnická osoba v rámci své podnikatelské činnosti, ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se proto daný závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl spotřebitelem, se však na daný závazkový vztah ve smyslu § 262 odst. 4 obchodního zákoníku užijí rovněž i ustanovení občanského zákoníku a zvláštní právní předpisy o spotřebitelských smlouvách. 18. Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitel splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, však v době uzavření smlouvy o půjčce nespojoval s nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalovaného absolutní neplatnost smlouvy. Pouhá skutečnost, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo v jiném časovém období, však nemůže zvýhodňovat jednu stranu smlouvy (žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce, jako podnikající osobu) na úkor strany druhé (žalovaného coby spotřebitele). I na smlouvu o půjčce, která byla uzavřena před novelou zákonem 43/2013 Sb., je proto třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, která nevyvolává žádné smlouvou zamýšlené účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. I. ÚS 199/11). Soud poté k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 19. Z předložené úvěrové smlouvy, jakož i z dalších listin, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli konkrétně zabýval schopností žalovaného řádně splácet předmětný úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje zákaznickou kartou žalovaného, která by poskytla údaje o příjmech a výdajích žalovaného v době poskytnutí úvěru. 20. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet půjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 9 zákona [číslo]. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příč