115 C 72/2023-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], dne 23. 4. 2020 poskytla žalovanému částku 20 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Žalobce uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, uzavřenou smlouvu však není schopen předložit a domáhá se proto vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč, neboť žalovaný ani přes výzvu ze strany žalobce poskytnutou částku nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdce žalobce však dne 23. 4. 2020 poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč, jak plyne z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 4. 2020 a sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2023 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 postoupil právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [právnická osoba], který téhož dne smlouvou o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce; žalovaného o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 9. 11. 2022 a současně žalovaného vyzval k úhradě dluhu. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). 7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1802 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce dne 23. 4. 2020 poskytl žalovanému ve prospěch jeho bankovního účtu č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se proto ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je proto povinen žalobci vydat částku 20 000 Kč představující neoprávněně získaný prospěch. Pohledávka za žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena na žalobce a proto je žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení 20 000 Kč opodstatněný. Jelikož žalovaný svou platební povinnost nesplnil ve stanovené lhůtě splatnosti, má žalobce podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 10. Z důvodů shora vyložených proto soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 252 Kč. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč.