116 C 242/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 437 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 127 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 3. 6. 2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 9 400 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 037 Kč do sjednaného termínu 16. 6. 2021 nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 3. 6. 2021 uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), a to tak, že žalovaný na internetových stránkách žalobce [webová adresa] vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal požadované osobní údaje, potvrdil seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci [příjmení], který obdržel na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsal. Dne 11. 6. 2021 byl mezi účastníky elektronicky uzavřen dodatek ke smlouvy o úvěru [číslo] na jehož základě byla zápůjčka navýšena na celkovou částku 9 400 Kč. Dle předložených bankovních výpisů zaslal žalobce žalovanému dne 3. 6. 2021 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 3 500 Kč, dne 9. 6. 2021 částku ve výši 1 600 Kč, dne 10. 6. 2021 částku ve výši 1 300 Kč a dne 11. 6. 2021 částku ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 037 Kč do 16. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaný dle téhož článku zavázal zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, zaslal žalobce žalovanému dne 23. 6. 2021, dne 30. 6. 2021, dne 7. 7. 2021, dne 16. 7. 2021 a dne 31. 7. 2021 písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 27. 7. 2022, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 437 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2 500 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 4 127 Kč za období od 17. 6. 2021 do 30. 8. 2022. 5. Žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 6. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalovanému poskytl jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne 12. 12. 2022, č.j. 116 C 242/2022-15, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Na uvedené usnesení žalobce reagoval sdělením ze dne 23. 1. 2023, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce zcela rezignoval na svou povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 9 400 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 400 Kč s úrokem s prodlením ve výši 8,25 % ročně od 5. 8. 2022 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 27. 7. 2022, ve které byl žalovaný vyzván k zaplacení do tří dnů. Upomínka byla odeslána dle podacího lístku téhož dne. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 za použití § 607 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 1. 8. 2022). Stanovená lhůta tří dnů žalovanému uplynula dne 4. 8. 2022 a žalovaný je tak od 5. 8. 2022 v prodlení. Výše úroku byla přiznána v žalobcem požadované výši 8,25 %. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. Jelikož procesní úspěch, resp. neúspěch žalobce i žalovaného je v obdobné výši, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.