116 C 46/2022-126 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou původně doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 152 017,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 30. 4. 2013 smlouvu o vydání kreditní karty, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 150 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když nesplácel čerpaný úvěr řádně a včas. Právní předchůdce žalobce proto celý úvěr ke dni 28. 5. 2019 zesplatnil. Na jistině úvěru žalobce požaduje částku ve výši 146 818,30 Kč a na poplatcích částku ve výši 5 199 Kč. Vedle zákonných úroků z prodlení žalobce požaduje rovněž sjednaný smluvní úrok z poskytnutého úvěru ve výši 18 % ročně od 19. 9. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok v částce 18 984,93 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce.2. Ve věci byl Obvodním soudem pro Prahu 1 vydán dne , datum, elektronický platební rozkaz pod č.j. EPR , č. účtu, který byl rušen včas podaným odporem žalovaného. V odporu ze dne , datum, žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti, uvedl, že nemá žádné informace o postoupení pohledávky a neobdržel žádnou předžalobní výzvu. Závěrem navrhnul zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že je ve výkonu trestu a není schopen předložit listinné důkazy k obhájení svého stanoviska. Na následnou výzvu soudu již nereagoval.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 30. 4. 2013 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) s žalovaným Žádost/smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet („OPVKK“), všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb právního předchůdce žalobce. Na základě smlouvy byl žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce poskytnut úvěr s výší požadovaného limitu v částce 150 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Převzetí kreditní karty a souhlas s podmínkami smlouvy o vydání kreditní karty potvrdil žalovaný podpisem protokolu ze dne 15. 5. 2013. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou povinných minimálních měsíčních splátek ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků. Současně se žalovaný zavázal platit právnímu předchůdci žalobce veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním karty, jejichž výše byla stanovena ceníkem platným k datu jejich splatnosti. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně z vyčerpané části úvěru. Úrok, poplatky a vzniklé náklady byly společně s jistinou součástí povinné minimální splátky. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty vyplývá, že žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když čerpaný úvěr přestal řádně a včas splácet. Současně z výpisu plyne, že poslední splátku žalovaný zaplatil dne 2. 1. 2019, a proto byla žalovanému dne 26. 2. 2019 zaslána první upomínka. Jelikož žalovaný již nezaplatil ničeho, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění dle čl. XVI.2 (iii) OPVKK a prostřednictvím dopisu ze dne 30. 5. 2019 prohlásil veškeré závazky žalovaného ke dni 28. 5. 2019 za okamžitě splatné a zároveň žalovaného vyzval k okamžitému zaplacení dlužné částky v celkové výši 171 002,23 Kč. Tato částka byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 146 818,30 Kč, dlužnými poplatky ve výši 5 199 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 18 984,93 Kč. Přesný výpočet jednotlivých částek vyplývá z předloženého souhrnného výpisu. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce pohledávku včetně příslušenství postoupil na společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, . O změně v osobě věřitele byl žalovaný právním předchůdcem žalobce informován v dopise ze dne 18. 10. 2019, který byl dle předloženého poštovního podacího archu odeslán téhož dne na adresu , adresa, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a žalobcem došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 27. 11. 2019, jež byl žalovanému dle předloženého podacího archu odeslán téhož dne na adresu , adresa, . Tímto dopisem byl žalovaný opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě následné předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 5. 12. 2019 odeslané dle předloženého podacího archu dne 5. 12. 2019 na adresu , adresa, .5. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky, naopak žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce ve sjednaných měsíčních splátkách a zaplatit ujednané úroky a poplatky. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl a umožnil mu jej prostřednictvím kreditní karty čerpat. Žalovaný však svých smluvních povinností nedostál, když předepsané úvěrové splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovaného k její úhradě. Žalovaný ale na svůj dluh dále nic neplnil. Vedle nesplacené jistiny v částce 146 818,30 Kč vznikl žalobci nárok na uhrazení poplatků ve výši 5 199 Kč a smluvního úroku ve sjednané výši 18 % ročně, který žalobce kapitalizoval ke dni zesplatnění úvěru na částku 18 984,93 Kč a dále jej požaduje ve sjednané výši ode dne 19. 9. 2019 do zaplacení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci také právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobce požaduje až ode dne 19. 9. 2019 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Postoupení bylo prokázáno jednotlivými smlouvami a žalovanému oznámeno dopisy odeslanými na adresu , adresa, . Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce či žalobci uhradil a také jinak neexistenci nároku žalobce netvrdil, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 152 017,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 146 818,30 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 18 % ročně z částky 146 818,30 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 18 984,93 Kč.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 29 010,50 Kč. Odeslání předžalobní upomínky žalovanému na adresu , adresa, , bylo prokázáno jejím předložením včetně podacího archu. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 081 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”). Z tarifní hodnoty ve výši 152 017,30 Kč činí sazba za jeden úkon právní služby částku 7 220 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT). Právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 18 950 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 3 979,50 Kč.9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.