119 C 53/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 27.703 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 31.12.2020 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná čerpala převodem na účet č. [bankovní účet] dne 31.12.2020. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši 9.000 Kč, to vše ve 3 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 11.4.2021. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradila částku 3.797 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěryschopnost žalované, ověřil si totožnost klienta, vyžádal si od žalované informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových, případně dalších relevantních poměrech. Tyto ověřil dokumenty vyžádanými od žalované. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení částky v celkové výši 26.500 Kč, kterou tvoří jistina a poplatek ve výši 24.000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. 2. Žalovaná se k nároku uvedeného v žalobě nevyjádřila. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 31.12.2020, předmětem smlouvy je zápůjčka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 9.000 Kč, první splátka ve výši 8.000 Kč, druhá ve výši 8.000 Kč, třetí rovněž ve výši 8.000 Kč. Byl sjednán ceník služeb. Ze všeobecných obchodních podmínek plyne, že žalovaná byla seznámena s podmínkami úvěru. Z výpisu z účtu [právnická osoba] [bankovní účet] se podává, že dne 31.12.2020 byla žalované zaslána částka ve výši 15.000 Kč. Z upomínky ze dne 8.3.2021 se podává, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, stejně tak z upomínky ze dne 19.3.2021. Oznámením ze dne 7.4.2021 žalobce oznámil žalované zesplatnění pohledávky. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu opakovanými výzvami ze dne 16.4.2021 a 29.4.2021. Zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30.10.2022. Dle poštovního podacího lístku byla tato zaslána žalované dne 30.10.2022. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 17.3.2023 v rozhodném období byla majitelkou účtu č. [bankovní účet] žalovaná. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízní bylo prokázáno, že dne 31.12.2020 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 31.12.2020 peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 6. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného sjednaného poplatku a požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy její předmět převzala, tj. dne 31.12.2020 čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobci toliko částku ve výši 3.797 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (15.000 Kč) a částkou vrácenou (3.797 Kč), tj. 11.203 Kč. 7. Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. V případě, kdy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, není možné, aby se dostal do prodlení a věřiteli nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku. Pokud není nová doba splatnosti dána dohodou účastníků, v takovém případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale ani není oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované na základě, kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsoby jeho splácení ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění 30 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly.