14 C 202/2022-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 15. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 12 571,26 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně: společností , právnická osoba, IČ: , IČO, , a žalovaným, č. sml.: , tel. číslo, .2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav.4. Dne 1. 2. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 18 měsíčních splátkách. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 9 069 Kč, který se skládal z úroku ve výši 2 206 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 388 Kč a poplatku 2 475 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení (viz smlouva o zápůjčce ze dne 1. 2. 2019, č. sml.: , Anonymizováno, ).5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 2. 2019 vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájmu, jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na 5 000 Kč, další 2 000 Kč připadaly na splátky zápůjček. Příjmy žalovaného činily 11 432 Kč měsíčně, další příjem domácnosti činil 9 500 Kč měsíčně. Údaje o přijmu žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy (označené datem 1. 11. 2017) a dvěma výplatními páskami za listopad a prosinec (zřejmě roku 2018).6. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ten byl pořízen až dne 14. 10. 2022, je v něm vedena exekuce s počátkem 6. 6. 2022, tudíž jde o údaj irelevantní pro předmětnou smlouvu.7. Ze žaloby vyplynulo, že žalovaný zaplatil na svůj závazek cekem 13 120,24 Kč.8. Z oznámení o postoupení pohledávky, pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byl současně žalovaný informován o postoupení pohledávky (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky).9. Skutkový stav soud zjistil a vzal za prokázaný z těchto listinných důkazů: smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 2. 2019 č. , Anonymizováno, , zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 1.2.2019, výpis z centrální evidence exekucí, smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy ze dne 28. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10.2.2022, předžalobní výzva ze dne 20.5.2022. Soud neprovedl navržené další dva důkazy, a to výslechem svědkyně , jméno FO, a výpisem z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele, neboť by to bylo nadbytečné, tudíž nehospodárné a těmito důkazy by nemohlo být prokázano, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.11. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 9 000 Kč, když žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“14. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).16. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 2. 2019 vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájmu, jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na 5 000 Kč, další 2 000 Kč připadaly na splátky zápůjček. Příjmy žalovaného činily 11 432 Kč měsíčně, další příjem domácnosti činil 9 500 Kč měsíčně. Údaje o přijmu žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy (označené datem 1. 11. 2017) a dvěma výplatními páskami za listopad a prosinec (zřejmě roku 2018). Příjem žalovaného tedy lze považovat za ověřený. Žádné jiné údaje doloženy nebyly, tedy zejména nebyl doložen další příjem domácnosti 9 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Částka 5 000 Kč za nájemní bydlení se zdá být velmi podhodnocená, nebyla řádně ověřena. Celkově by však dle těchto údajů zůstávalo žalovanému 4 432 Kč. Tato částka by měla dostačovat na život jedné dospělé osoby, což dle názoru soudu není adekvátní. Uvedená suma nepočítá s běžnými výdaji jako připojení k internetu, výdaje na mobilní telefon a jeho síť, ošacení, stravné. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když po takto zcela nedostatečně provedeném posouzení úvěruschopnosti poskytl dlužníku další úvěr se splátkou 1 000 Kč měsíčně (pak by žalovanému zbývalo jen 3 432 Kč měsíčně). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy.17. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.) Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Žalovaný ale už vrátil 13 120,24 Kč, proto je žaloba nedůvodná a soud ji jako celek musel zamítnout.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.19. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.