17 C 281/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22.11.2022 se žalobce domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] sestávající se z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 2. podlaží budovy na adrese [adresa], č. or. [anonymizováno] užívaného žalovanou s odůvodněním, že žalovaná tento byt užívá po skončení nájmu ukončeného výpovědí ze strany žalobce doručené žalované dne 7.7.2022. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby, kdy má zájem v bytě zůstat, dlužné nájemné doplatí s tím, že se dostala do finanční tísně. 3. Z předložených listinných důkazů, jimiž byly výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], nájemní smlouva ze dne 19.11.2015, výzva k úhradě dlužných částek ze dne 3.2.2022 vč. doručenky, výpověď nájmu bytu ze dne 17.6.2022 vč. doručenky, výzva k vyklizení ze dne 12.7.2022 vč. doručenky, upomínka ze dne 4.1.2023, vkladu hotovosti ze dne 13.1.2023 a příjmového pokladního dokladu ze dne 15.2.2023 učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Žalobce je vlastníkem bytu [číslo] v bytovém domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], k.ú. [část obce], který stojí na pozemku parc. [číslo] – o výměře 2754 m2 a je veden u [katastrálního úřadu] na [list vlastnictví] (uvedené zjištěno z [list vlastnictví]). Dne 19.11.2015 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem by nájem bytu [číslo] sestávající se z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 2. podlaží budovy na adrese [adresa], č. or. [anonymizováno], a to s účinností od 1.2.2015 do 20.4.2014 (uvedené bylo zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 19.11.2015). Výzvou ze dne 3.2.2020 doručené žalované dne [číslo] byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 30.788 Kč. Jednalo se o dlužné nájemné a zálohy na služby za období od 01/2021 do 06/2021 a dále od 09/2021 do 01/2022 s tím, že žalovaná byla poučena o možnosti ukončení nájemního vztahu výpovědí, kdy svým jednáním porušuje povinnosti nájemce zvlášť závažných způsobem (uvedené bylo zjištěno z výzvy k úhradě dlužných částek ze dne 3.2.2022 vč. doručenky). Dne 17.6.2022 byla žalované dána z důvodu nezaplacení nájemného za období od 01/2021 do 06/2021 a dále od 09/2021 do 01/2022 v celkové výši 30.788 Kč výpověď z nájmu bytu [číslo] sestávající se z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 2. podlaží budovy na adrese [adresa], č. or. [anonymizováno]. Žalovaná byla poučena, že nájem bytu skončí doručením výpovědi. Žalovaná byla dále poučena, že má právo proti výpovědi vznést námitky a dále byla poučena o možnosti podat do dvou měsíců ode dne, kdy byla doručena výpověď, návrh u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná. Výpověď byla žalované doručena dne 7.7.2022 (uvedené bylo zjištěno z výpovědi z nájmu bytu ze dne 17.6.2022 vč. doručenky). Ke dni 4.1.2023 žalovaná dluží žalobci za užívání bytu celkem částku ve výši 69.499 Kč (uvedené bylo zjištěno z upomínky ze dne 4.1.2023). Z vkladu hotovosti ze dne 13.1.2023 bylo zjištěno, že žalovaná na účet [bankovní účet] vložila 13.025 Kč a z příjmového pokladního dokladu ze dne 15.2.2023 bylo zjištěno, že za únor 2023 žalovaná zaplatila žalobci za užívání bytu částku ve výši 3.998 Kč. K vyklizení a opuštění předmětného bytu byla žalovaná vyzvána přípisem ze dne 12.7.2022, neboť nájem bytu skončil ke dni 7.7.2022 s tím, že žalovaná byla poučena o možnosti soudního vymáhání nároku a vzniku dalších nároků. Předmětná výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p., byla uložena na poště dne 9.7.2022 a následně se vrátila žalobci jako nevyzvednutá (uvedené bylo zjištěno z výzvy k vyklizení ze dne 12.7.2022 vč. doručenky). 4. Další důkazy, a to rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod ze dne 22.6.2022 pro [jméno] [příjmení] a výslech [jméno] [příjmení] (navržený touto osobou, která není účastníkem řízení) soud neprováděl, neboť uvedené by bylo nadbytečné a nemělo by to vliv na právní posouzení věci. 5. Z výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalované vzniklo k předmětnému bytu právo nájmu, sjednané na dobu určitou od 1.2.2015 do 20.4.2014, přičemž vlastníkem domu, v němž se byt nachází, je žalobce. Z výpovědi z nájmu bytu a dokladu o doručení vzal soud za prokázáno, že žalované po doručení výpovědi skončil nájem bytu k 7.7.2022. 6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 19.11.2015 nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupovali žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce. Předmětem by nájem bytu [číslo], který se sestával z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, kdy byt se nacházel ve 2. podlaží budovy na adrese [adresa], [anonymizováno] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to s účinností od 1.2.2015 do 20.4.2014. Nájem bytu zanikl písemnou výpovědí žalobce ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 1,2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění. Výpověď z nájmu bytu byla žalované dána z důvodu neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Výpověď z nájmu bytu byla doručena žalované dne 7.7.2022. Nájemní poměr zanikl doručením výpovědi tj. ke dni 7.7.2022. Od tohoto okamžiku žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit. Při posouzení otázky, zda v daném případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2640/2016). 8. Jde-li o žalobu na vyklizení bytu, byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů dále jen obč. zák.), se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud i při řešení obdobných věcí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 915/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 2569/12 - a ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). Podle ustálené soudní praxe rovněž není pochyb, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 410/2013, nebo ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2791/2014, a odůvodnění již shora uvedeného usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). 9. Žalovaná svým jednáním porušila své základní povinnosti nájemce, kdy řádně a včas nehradila sjednané nájemné tj. toto její chování bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto se příp. nemůže dovolávat toho, že vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce toliko využívá prostředků, které mu k ochraně jeho zájmů poskytuje právní řád. Ani skutečnost, že žalovaná má zájem v bytě dále bydlet, či je ochotna dluh splatit či tak činí, není pro právní posouzení věci rozhodující. Dále soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, ostatně to nebylo ani ze strany žalované tvrzeno, že by se proti podané výpovědi bránila návrhem podaným u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, jak byla poučena v rámci výpovědi z nájmu bytu ze dne 17.6.2022. Soud tedy obranu žalované posoudil jako nedůvodnou. 10. Výrok II. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalobci byla na náhradě nákladů přiznána částka ve výši 6.200 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis výzvy k vyklizení, ve výši 300 Kč za sepis žaloby, ve výši 300 Kč za sepis vyjádření z