219 C 94/2013-118 — Městský soud v Brně

1. Dne [datum] byl Městskému soudu v Brně doručen návrh žalobce, kterým se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 120.000 Kč s příslušenstvím. 2. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání vydaného [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl na základě odvolání žalovaného usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], právní moc ze dne [datum], zrušen a věc byla vrácena k prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel při rozhodnutí z toho, že po podání žaloby (žaloba byla podána dne [datum]) byl u žalovaného zjištěn úpadek a bylo mu povoleno oddlužení a to dne [datum] (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka]). Za této situace tedy bylo řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] na základě ust. § 140a odst. 1 insolvenčního zákona dnem [datum] přerušeno. Pokud tedy soud I. stupně doručoval žalobu a realizoval ve vztahu k žalovanému výzvu dle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. až po zjištění úpadku a povolení oddlužení (tedy po datu [datum]), není tato výzva s ohledem na to, že řízení bylo přerušeno, účinná a nemohla tedy ani nastat dle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. fikce uznání. Rozhodl-li tedy soud I. stupně v uvedené věci rozsudkem pro uznání, není jeho rozhodnutí správné, neboť v projednávané věci nebyly splněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce svůj návrh v celém rozsahu zpět, když doslova uvedl, že na žalobě vůči žalovanému nadále netrvá. Nato k výzvě soudu žalovaný přípisem ze dne [datum] uvedl, že se zpětvzetím návrhu souhlasí. <i>4. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.</i> <i>5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.</i> 6. Protože žalobce vzal po zahájení řízení svůj návrh v celém rozsahu zpět a žalovaný s tím souhlasil, soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. <i>8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).</i> <i>9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.</i> 10. Uvedené ustanovení vkládá do rukou soudu právo moderovat náhradu nákladů řízení a má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti a dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 237/05). Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 814/08). 11. V posuzovaném případě to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení, neboť tím, že vzal svůj návrh zpět, zavinil, že řízení muselo být zastaveno a měl by proto dle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. nahradit žalovanému její účelně vynaložené náklady. Zavinění účastníka na zastavení řízení je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Soud v daném případě zkoumá, z jakého důvodu nemůže řízení dospět až do stádia meritorního rozhodnutí. Z čistě procesního hlediska by bylo nutno dospět k závěru, že v tomto řízení byl úspěšný žalovaný, nicméně je nutno přihlédnout rovněž k tomu, že důvodem procesního úspěchu žalovaného byla pouze skutečnost, že byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení. Přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému by za takové situace bylo zjevnou nespravedlností vůči žalobci. Skutečnost, že žalobce vzal s ohledem na skutečnost, že nárok žalobce byl uspokojen v rámci insolvenčního řízení (od zbývající části byl dlužník osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení), svou žalobu zpět, nelze přičítat žalobci k tíži. Soud tedy při rozhodování o nákladech řízení vycházel z ustanovení § 150 o. s. ř. a rozhodl tak, že se jejich náhrada žádnému z účastníků nepřiznává.