220 C 18/2023-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 7. července 2023 domáhal po žalovaném vrácení částky 30 000 Kč, kdy v roce 2016 uzavřel s právním předchůdcem žalovaného společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy čerpal úvěr opakovaně, který vždy řádně hradil, následně se dostal do prodlení s doplatkem úvěru v září 2020 a od té doby nemohl čerpat žádné další prostředky, na výzvu právního zástupce uhradil podle pokynů ve výzvě na účet určených věřitelem částku 30 000 Kč. Dne 9. 2. 2022 mu přišla ze stejné adresy výzva k úhradě částky 50 288,96 Kč. Vzhledem k tomu, že od počátku měl pochybnosti o oprávněnosti plateb, přestal další finanční prostředky hradit. Žalovaná následně podala k [název soudu] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve věci podala odpor a ve věci bylo nařízeno jednání. [název soudu] ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 14. 11. 2020 č.j. 3 C 101/2022-68, který nabyl právní moci 29. prosince 2022 tak, že žalobu zamítl a konstatoval neplatnost smlouvy a žalované zaplatil více 30 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, a ta částku vrátit odmítla. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz 5. září. 2023, proti kterému žalovaný podal odpor a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že výše dluhu na jistině v měsíci září a říjnu 2020 činila 49 895,98 Kč, tato částka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne 27. ledna 2020 uzavřena mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem postoupena pohledávka v této výši. Na pohledávku žalobce uhradil částku 7 000 Kč na účet původního věřitele a částku 30 000 Kč na účet žalovaného, závazek tedy splnil pouze v části 3. Soud ve věci nařídil jednání, kde se žalobce omluvil z důvodu nemoci a žalovaný se omluvil z důvodu procesní ekonomie. Žalovaný si evidentně zmýlil své procesní postavení v řízení, když uvedl, že žalovaný neprokázal žádné skutečnosti, které by rozpozorovali nárok žalobce a lze předpokládat, že žádná právně významná skutková tvrzení nezůstala sporná. 4. Soud provedl dokazování listiny, důkazy, kdy pro rozhodné posouzení věci má rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 14. listopadu 2022, který nabyl právní moci 29. prosince 2022. Zde byl předmětem řízení nárok žalobce [právnická osoba] [obec] proti žalovanému [celé jméno žalobce] o zaplacení 35 906,28 Kč s příslušenstvím a žaloba byla zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 35 906,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného z úvěrové smlouvy ze dne 25. října 2016 / původní věřitel [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč, před postoupením pohledávky žalovaný uhradil na účet původního věřitele celkem 353 105,14 Kč. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že uzavřel se společnosti [právnická osoba] v roce 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, avšak tento vždy řádně hradil, až se dostal do prodlení s doplatkem úvěru v září 2020 a od té doby již nemohl čerpat žádné prostředky, výše dluhu na jistině (přírůstky úroků) považuji žalovaný za nepřiměřeně vysoké v rozporu s dobrými mravy, a tím pádem protizákonné. Na úvěr uhradil celkovou částku 353 105,14 Kč, což převyšuje finanční obnos, který byl žalovanému poskytnut. V řízení bylo jednáno se souhlasem stran v jejich nepřítomnosti a soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země] a žalovaným byla uzavřena 25. 10. 2016 smlouva o revolvingovém úvěru, což je mezi účastníky nesporné, kdy závazek původního věřitele byl poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do částky 35 000 Kč a závazek žalovaného splatí tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, vedeného původním věřitelem a z potvrzení o provedených platbách, že žalovaný čerpal celkem částku 267 291,20 Kč, přičemž hradil na účet původního věřitele celkem 353 105,14 Kč, poté žalovaný zaplatil částku 30 000 Kč, jak bylo mezi účastníky nesporné. Původní věřitel vyzval žalovaného dopisem ze 17. 2. 2021 k úhradě částky v celkové výši 65 906,28 Kč do tří dnů. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Na základě provedeného dokazování soud věc posoudil tak, že žalobce neprokázal při poskytnutí úvěru, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného a že splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a tedy poskytl úvěr, aniž bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit. Tato skutečnost způsobila neplatnost právního úkonu podle § 9 zákona č. 1.45/2010 zákona o spotřebitelském úvěru, a to absolutní neplatnost od samého počátku a pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 267 291,20 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodů a žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabito bezdůvodným obohacením podle § 3000 občanského zákoníku, tedy tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost splnil, když zaplatil částku 353 105,10 Kč a částku 30 000 Kč po podání žaloby, soud žalobu zamítl v plném rozsahu jako nedůvodnou. 6. V tomto řízení žalobce opakovaně doložil potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na účet žalovaného, a to platby 5 000 Kč 10. 3.2021, [číslo] 12. 4.2021, [číslo] 10. 5. 2021, [číslo] 14. 7. 2021, [číslo] 10. 9. 2021, což bylo prokazováno i ve shora uvedeném řízení. 7. Žalobce zaslal žalovanému výzvu předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 17. 1. 2023, žalovaný dopisem z 20. ledna 2023 žalobci sdělil, že není ochoten částku vrátit, když v případě neplatné smlouvy je třeba vrátit věřiteli poskytnutou jistinu a výše dluhu na jistině v měsíci září a říjnu 2020 byla 40 895,98 Kč a bylo vráceno pouze 7 000 Kč na účet původního věřitele a částka 30 000 Kč na účet žalovaného. Svůj závazek tedy hradil pouze z části. 8. Podle § 2991 odstavec1 zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil, podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z provedeného dokazování má soud prokázáno skutkový stav uvedený v žalobě, tj. tvrzení o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného, společností [právnická osoba] Z původního věřitele byla postoupen na žalobce. Pokud se týká zjištění skutkových okolností výše dluhu, má soud za prokázána ta tvrzení, která byla zjištěna v řízení vedeném u [název soudu] ve shora uvedeném rozsudku. Tato skutková tvrzení žalovaný (v citovaném řízení žalobce) nezpochybnil a rozsudek nebyl napaden odvoláním. Z odůvodnění rozsudku tedy jednoznačně vyplývá, že před podáním žaloby uhradil žalobce 30 000 Kč na účet žalovaného, je nesporné, že původní úvěrová smlouva je absolutně neplatná a pokud právní předchůdce žalované ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši 267 291,20 Kč a žalobce zaplatil částku 353 105,10 Kč, pak je nepochybné, že žaloba je důvodná a žalovaný má povinen předmětnou částku vrátit. Na předžalobních výzvu nereagoval. Při posuzování prodlení žalovaného soud vycházel z ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Při posouzení doby prodlení má soud za prokázáno, že žalovaný je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nikoliv od data zaslání poslední platby ve výši 5 000 Kč žalované, tedy od 10. 9. 2021, ale až od uplynutí lhůty k plnění, kterou žalobce poskytl žalovanému k vrácení dlužné částky, výše úroku vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 9. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení, kdy tyto žalobci vznikly zaplacením soudního poplatku 1 500 Kč a 2x 300 Kč paušální náhrada podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušálních náhrad. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..