30 C 36/2023-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném úhrady částky 152 726,13 Kč s úrokem z prodlení z částky 133 835 Kč ve výši 15 % od 15. 11. 2022 do zaplacení z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého žalobcem žalovanému v částce 101 000 Kč dne 26. 10. 2021 na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Pokud žalobce navrhoval vydání rozsudku pro zmeškání, soud o tomto návrhu nerozhodoval, když vydání rozsudku pro zmeškání je možné pouze v situaci, jsou-li pro jeho vydání splněny zákonné podmínky ve smyslu § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato podmínka v projednávané věci nebyla splněna, když skutková tvrzení v žalobě nebyla úplná a soud u jednání vyzýval žalobce k jejich doplnění. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Žalobce poskytl žalovanému dne 26. 10. 2021 částku ve výši 101 000 Kč, jak je patrno z dokladu o výplatě částky. Ze sdělení Komerční banky soud zjistil, že částka 101 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného. Toto plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy [číslo] ze dne 26. 10. 2021 spolu se splátkovým kalendářem, když touto smlouvou se žalobce zavázal žalovanému uvedenou částku poskytnout, k tomuto byly doloženy i standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky podepsané dne 25. 10. 2021. Žalobce si ověřil totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy [číslo] prostřednictvím komunikace na dálku scanem občanského průkazu. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že žalobce vyčíslil pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy [číslo] na částku ve výši 152 726,13 Kč a dále soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu žalobci plnil celkově částkou ve výši 9 496 Kč. 5. Žalobce si před poskytnutím úvěru vyžádal od žalovaného doklady k posouzení úvěruschopnosti, konkrétně si u žalovaného vyžádal výpisy z účtu žalovaného, výplatní lístky žalovaného a nechal žalovaného vyplnit formulář příjmů a výdajů. Z výpisů z účtu žalovaného je patrné, že na účtu v období od 22. 7. 2021 do 21. 10. 2021 došlo k řadě bankovních operací, kdy často se zde objevují položky jako plánovaná splátka úvěru (např. dne 25. 7. 2021 dvakrát, dne 25. 8. 2021 třikrát, dne 15. 9. 2021 dvakrát, 25. 9. 2021 čtyři splátky úvěru), dále je patrno, že ve dnech 2. 8. 2021, 24. 8. 2021, 31. 8. 2021, 7. 9. 2021 a 21. 9. 2021 čerpal žalovaný pět úvěrů, a to v částce 3x50 000 Kč, 120 000 Kč a 100 000 Kč. Dále je patrno, že v období od 22. 9. do 21. 10. 2021 skončil žalovaný se svým hospodařením v mínusu 55 643,44 Kč. Z výplatních lístků soud zjistil, že za měsíc 7/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 356 Kč, za měsíc 8/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 506 Kč a za měsíc 9/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 056 Kč. Z elektronického výpisu informací soud zjistil, že žalobce si žalovaného před uzavřením smlouvy [číslo] prověřil s negativním výsledkem v databázích CEECR a ISIR. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy [číslo] žalobci sdělil, že pobírá měsíčně 34 200 Kč a jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč. 6. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 27. 6. 2022, jež mu byla stejného dne dle podacích lístků ze dne 27. 6. 2022 zaslána, v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu k plnění do 11. 8. 2022. Dne 15. 8. 2022 žalobce oznámil oznámením o zesplatnění zápůjčky z 15. 8. 2022 žalovanému, že dlužná částka byla zesplatněna ke dni 15. 8. 2022. Toto oznámení bylo dle podacího lístku ze dne 15. 8. 2022 stejný den odesláno žalovanému, lhůty k plnění zde byla žalobcem uvedena do 6. 9. 2022. Žalovaný byl poté vyzýván i zástupcem žalobce předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2022 se lhůtou k plnění do 6. 10. 2022. 7. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 26. 10. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 23. 3. 2023, č. j. 30 C 36/2023-7, vyzval žalobce k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobce na tuto výzvu reagoval sdělením, že poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost, když ověřil příjem žalovaného, ověřil žalovaného v insolvenčním rejstříků a nahlédnul do centrální evidence exekucí. 9. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Původní věřitel prověřil příjem žalovaného z doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného a výplatních lístků, který dle doložených dokumentů činil v době uzavření smlouvy o úvěru částku v průměru ve výši 23 306 Kč, což však neodpovídá příjmu, který byl žalovaným tvrzen před uzavřením smlouvy o úvěru. Nesrovnalosti si žalobce nijak neprověřil. V čem však soud vidí zásadní porušení odborné péče, se kterou má poskytoval úvěru prověřovat úvěruschopnost úvěrovaného je skutečnost, že z doložených výpisů z bankovních účtů žalovaného je zcela evidentní, že žalovaný žije na dluh, jelikož se jeho hospodaření drží v plusových číslech pouze za kontinuálního čerpání dalších úvěrů v celkové hodnotě 370 000 Kč v rozmezí dvou měsíců. V měsíci, ve kterém si žalovaný již nevzal další úvěr skončil se svým hospodařením v mínusu 55 643,44 Kč. Žalobce nemohl postupovat s odbornou péčí a poskytnou další úvěr žalovanému, když jednoznačně z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný získal více než 5 dalších břemen ve formě vysokých úvěrů v rozmezí pouhých dvou měsíců. 10. Smlouvu o úvěru shledal soud neplatnou, když žalobce si sice vyžádal od žalovaného dostatečné podklady pro posouzení úvěruschopnosti, avšak z předložených dokladů neučinil odpovídající závěry, neboť z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že tento měl celou řadu předchozích úvěrů, které nepravidelně splácel a v této situaci ještě čerpal další úvěry. V takové situaci je zjevné, že žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti měl dospět k závěru, že podmínky pro poskytnutí dalšího úvěru u žalovaného nejsou dány. Z tohoto důvodu tak pro neplatnost úvěrové smlouvy posoudil soud plnění v částce 101 000 Kč poskytnuté žalovanému jako plnění bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, přičemž speciálním ustanovením pro tento způsob bezdůvodného obohacení je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obohacení, dle něhož je dána povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru plnil celkem částku 9 496 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 91 504 Kč, když toto je rozdíl poskytnuté částky 101 000 Kč a částky žalovaným skutečně uhrazené, tj. částky 9 496 Kč. Pokud se jedné o úrok z prodlení dle odst. 2 § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávané věci však žádný spor mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru o době přiměřené možnostem žalovaného nevznikl. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k plnění, a to od června 2022 až do září 2022. Dne 15. 8. 2022 vyzval žalovací žalovaného v oznámení o zesplatnění, odesláno téhož dne, kdy soud vyšel z domněnky doby dojití ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž zd