31 C 106/2023-22 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby jí zaplatila 44 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 5. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce v ústní formě, na základě které zapůjčila žalované 50 000 Kč. Citovanou smlouvou se žalovaná zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit do 30. 11. 2021. Žalovaná dne 7. 12. 2021 na svůj dluh splnila 5 500 Kč a ve zbytku svému závazku ze smlouvy o zápůjčce nedostála, zůstala žalobkyni dlužna 44 500 kč, které jí přes výzvu k úhradě neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Ze stvrzenky ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované hotovost ve výši 50 000 Kč z titulu zápůjčky, žalovaná hotovost přijala. Ze stvrzenky ze dne 7. 12. 2021 vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila 5 500 Kč v hotovosti jako splátku. Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2022, která byla podána k poštovní přepravě dne 26. 4. 2022, k úhradě částky 44 500 Kč jako zůstatku nesplacené zápůjčky nejpozději do 10. 5. 2022, byla upozorněna na možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li uhrazen dobrovolně. Z vyrozumění PČR, Městského ředitelství policie [obec], Obvodního oddělení policie [obec] [část obce], č. j. KRPB-262334-6/ČJ-2022-060214 ze dne 20. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla policií vytěžena ve věci podání žalobkyně pro podezření z podvodné zápůjčky, a přitom policii potvrdila, že si v roce 2021 od žalobkyně částku 50 000 Kč zapůjčila. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 3. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce v ústní formě dle § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalovaná žalobkyni zapůjčila částku v hotovosti ve výši 50 000 Kč, žalovaná hotovost převzala. Tyto skutečnosti byly prokázány stvrzenkou ze dne 5. 3. 2021 ve spojení s vyrozuměním PČR, Městského ředitelství policie [obec], Obvodního oddělení policie [obec] [část obce], č. j. KRPB-262334-6/ČJ-2022-060214 ze dne 20. 1. 2023. Splatnost zápůjčky byla dle tvrzení žalobkyně dohodou stanovena na 30. 11. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani k nařízenému jednání se nedostavila, nijak obsah smlouvy o zápůjčce v rozsahu splatnosti nečinila sporným. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná žalobkyni vrátila dne 7. 12. 2021 pouze 5 500 Kč a ve zbytku svému závazku z uzavřené smlouvy o zápůjčce nedostála, žalobkyni zůstatek zápůjčky neuhradila. Soud proto shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu a vyhověl jí včetně požadovaného příslušenství, kdy žalovaná se dostala do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku dne 1. 12. 2021 s úhradou částky 50 000 Kč, tato částka byla ponížena částečnou úhradou dluhu dne 7. 12. 2021 o 5 500 Kč. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 2 225 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby po 2 900 Kč (tarifní hodnota 44 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání dne 18. 10. 2023) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) čtyřmi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; celkem tedy 12 800 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.