31 C 20/2023-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 790 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky od [právnická osoba] cz, a.s., která s žalovaným dne 13. 2. 2018 uzavřela smlouvu v rámci programu Nový iPhone každý rok. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému iPhone 7 32GB Gold v hodnotě 16 490 Kč a zavázal se umožnit žalovanému užívat tento přístroj na smluvně vymezenou dobu, tj. po dobu trvání členství v programu. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím vyplnění žádosti žalovaného o vstup do programu na stránkách [právnická osoba] cz, a.s. a následnou akceptací této žádosti ze strany této společnosti. Žalovaný se označenou smlouvou zavázal hradit měsíční poplatky za členství v programu, první členský poplatek byl žalovaný povinen uhradit před převzetím zařízení a každá další měsíční úhrada byla splatná každý měsíc. Cena měsíčního poplatku za členství v programu byla vždy uvedena na stránkách [právnická osoba] cz, a.s. a jeho výše byla neměnná po dobu trvání smlouvy. Žalovaný byl povinen vrátit převzatý přístroj nejpozději v den skončení smlouvy, přístroj však nevrátil, proto byla společnost [právnická osoba] oprávněna požadovat po žalovaném úhradu hodnoty přístroje. Dále žalobce žádal uhradit částku 300 Kč, coby paušální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 13. 2. 2023 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil. Žalovaný dne 7. 2. 2018 požádal společnost [právnická osoba] o členství v programu Nový iPhone každý rok prostřednictvím vyplnění žádosti žalovaného o vstup do programu na stránkách společnosti, přičemž projevil zájem o iPhone 7 32GB, dne 12. 2. 2018 byla touto společností žádost žalovaného schválena, uvedené skutečnosti byly zjištěny z přepisu komunikace [právnická osoba] cz, a.s. s žalovaným. Z předávacího protokolu programu Nový iPhone každý rok vyplývá, že žalovaný dne 13. 1. 2018 převzal od [právnická osoba] cz, a.s. iPhone 7 32GB Gold v hodnotě 16 490 Kč. Dle podmínek programu Nový iPhone každý rok se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému v rámci jeho členství v programu k užívání iPhone specifikovaný v příslušné žádosti žalovaného a konkrétněji v předávacím protokolu a předat takový iPhone Členovi do užívání na dobu určitou v délce minimálně 6 měsíců a maximálně 2 roky, tzn. na dobu trvání konkrétního smluvního vztahu neboli členství. V rámci tohoto členství se žalovaný zavázal řádně měsíčně hradit členské poplatky. Platnost smlouvy nastala úhradou prvního členského poplatku ze strany žalovaného a její účinnost převzetím iPhonu žalovaným. Dle bodu 7.1. podmínek byl žalovaný povinen převzatý iPhone vrátit nejpozději v den skončení smlouvy. Dle bodu 7.4. podmínek v případě, že žalovaný z jakéhokoli důvodu [právnická osoba] iPhone nevrátí, je [právnická osoba] oprávněna požadovat po žalovaném úhradu hodnoty iPhonu uvedené na předávacím protokolu. [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 25. 6. 2018, která se stala splatnou dne 5. 7. 2018, úhradu za nevrácení přístroje iPhone 7 32GB ve výši 16 490 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazené hodnoty nevráceného iPhone 7 32GB byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2020, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 18. 8. 2020, tímto dopisem byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu. Soud k této věci uvádí, že žalobce prokázal svá skutková tvrzení, neboť z listinných důkazů do spisu založených je zjevné, že mezi [právnická osoba] cz, a.s. a žalovaným byla uzavřena smlouva dne 13. 2. 2018 o členství žalovaného v programu Nový iPhone každý rok dle § 1746 občanského zákoníku v trvání maximálně na 2 roky. V řízení bylo uzavření smlouvy prokázáno výstupem z komunikace [právnická osoba] s žalovaným o žádosti žalovaného o členství v uvedeném programu a protokolem o předání přístroje ze dne 13. 2. 2018. Podmínkami programu Nový iPhone každý rok bylo prokázáno, že dle bodu 7.1. podmínek byl žalovaný povinen převzatý iPhone vrátit [právnická osoba] cz, a.s. nejpozději v den skončení smlouvy, v daném případě smlouva zanikla nejpozději dne 13. 2. 2020. Této své smluvní povinnosti žalovaný nedostál, převzatý přístroj nevrátil, proto byla [právnická osoba] cz, a.s. oprávněna dle bodu 7.4. podmínek programu požadovat po žalovaném úhradu hodnoty iPhonu uvedené na předávacím protokolu, tedy částku 16 490 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, [právnická osoba] cz, a.s. vznikly odůvodněné náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobce prokázal, že pohledávka za žalovaným, podle platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku do jeho majetku přešla, byla mu ze strany soudu také přiznána, a to v plné výši, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 skutečně dostal. Výše úroku z prodlení pak odpovídá obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 16 790 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.