31 C 265/2022-22 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne 17. 8. 2022 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 23 897,50 Kč s úroky z prodlení. Žalobu odůvodnil tak, že jako pronajímatel uzavřel s žalovaným coby nájemcem dne 29. 3. 2022 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovanému pronajal pracovní stroj zn. Bobcat E50 E IIIA, TRIGA Lžíce svah. hyd. 140 cm a TRIGA Lžíce 80 cm Lehnhof MS03. Fakturou [číslo] vyúčtoval žalovanému nájemné za dobu od 29. 3. 2022 do 5. 4. 2022 ve výši 23 897,50 Kč, cenu za doplnění provozních kapalin ve výši 3 630 Kč a cenu za mytí stroje ve výši 1 815 Kč se splatností 21. 4. 2022. Přes výzvu žalovaný nic neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z žalobcem předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Z nájemní smlouvy č. R [číslo] ze dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že žalobce coby pronajímatel a žalovaný coby nájemce uzavřeli tuto smlouvu. Ze článku II. smlouvy vyplývá, že předmětem nájmu byl pracovní stroj zn. Bobcat E50 E IIIA, TRIGA Lžíce svah. hyd. 140 cm a TRIGA Lžíce 80 cm Lehnhof MS03, doba trvání nájmu byla sjednána na dobu od 29. 3. 2022 do 30. 3. 2022. Nájemné činilo 3 690 Kč za kalendářní den bez DPH, žalovaný se jej zavázal uhradit dle podmínek článku III. této smlouvy na základě vystavené faktury se splatností 14 dnů. Dle protokolu o předání a vrácení stroje z půjčovny č. R [číslo] soud zjistil, že žalovaný si od žalobce převzal výše označený stroj s příslušenstvím dne 29. 3. 2022 v 7:00 hodin a vrátil ho žalobci dne 5. 4. 2022 v 10:00 hodin. Fakturou [číslo] ze dne 7. 4. 2022 se splatností dne 21. 4. 2022 žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné za nájem výše označeného stroje a dalšího zařízení za dobu od 29. 3. 2022 do 5. 4. 2022 ve výši 18 452,50 Kč, cenu za doplnění provozních kapalin ve výši 3 630 Kč a cenu za mytí stroje ve výši 1 815 Kč. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2316 odst. 1 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2316 odst. 2 občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku, nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobci nezaplatil nájemné ve výši 18 452,50 Kč za dobu od 29. 3. 2022 do 5. 4. 2022, po které na základě nájemní smlouvy užíval (mohl užívat) stroj zn. Bobcat E50 E IIIA včetně dalšího zařízení, protože hradit nájemné je základní povinností nájemce vůči pronajímateli. Dále žalovaný nezaplatil žalobci cenu za doplnění provozních kapalin ve výši 3 630 Kč a cenu za mytí stroje ve výši 1 815 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému povinnost zaplatit žalobci uvedené částky uložil. Protože žalovaný žalobci nájemné neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Soud proto žalobci přiznal též právo na zaplacení úroků z prodlení, a to v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti faktury [číslo] (I. výrok). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 956 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 2 060 Kč (tarifní hodnota 23 897,50 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 486,80 Kč; celkem tedy 9 522,80 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.