31 C 298/2022-20 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vyklizení bytu v jeho vlastnictví, který užívá žalovaný s odůvodněním, že ten byt užívá po skončení nájmu, ukončeného výpovědí ze dne 5. 4. 2022 ze strany žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 5. [číslo] ve spojení s dodatkem k této smlouvě ze dne 23. 2. 2021 žalovanému vzniklo k předmětnému bytu právo nájmu, sjednané na dobu neurčitou, přičemž vlastníkem domu, v němž se byt nachází, je žalobce. Dle přehledu předpisů a plateb k datu 5. 10. 2022 vnikl žalovanému dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu ve výši 70 506 Kč. Z výpovědi z nájmu bytu z 5. 4. 2022 včetně dokladu o doručení soud zjistil, že žalovanému skončil nájem bytu ke dni doručení výpovědi, tj. k 8. 4. 2022 (§ 2291 odst. 1, 2 občanského zákoníku), přičemž ve výpovědi žalobce současně v souladu s § 2291 odst. 1 občanského zákoníku vyzval žalovaného k vyklizení bytu do jednoho měsíce. Soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému vzniklo k předmětnému bytu právo nájmu na dobu neurčitou, přičemž nájem skončil ke dni doručení výpovědi, tj. k 8. 4. 2022 dle ust. § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, proto byl žalovaný povinen byt do jednoho měsíce, tj. do 9. 5. 2022 žalobci odevzdat. Tuto svou povinnost nesplnil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 300 Kč. Náklady vynaložené na zastupování žalobce advokátem neshledal soud jako účelně vynaložené. Předmětem sporu bylo zaplacení nákladů na odtah vozidla. Po právní i skutkové stránce se nejednalo o případ složitý a vybočující z mezí běžně agendy žalobce. K této problematice se vyjadřoval rovněž Ústavní soud České republiky. Dle jeho názoru„ u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy beztoho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastupování advokátem nákladem účelně vynaloženým“ (Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09-1). Soud se s tímto názorem ztotožňuje. Jelikož žalobce netvrdil a neprokazoval, že neměl dostatečný odborný aparát k ochraně svých zájmů v řízení před soudem, nelze mu náhradu nákladů na zastupování advokátem přiznat. Na žalobce soud nahlížel jako na účastníka nezastoupeného. Žalobci byla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznána náhrada za 1 úkon (žalobní návrh) ve výši 300 Kč za úkon. Dále byla žalobci přiznána náhrada soudního poplatku.