31 C 40/2023-16 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 1. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 470 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 2. 4. 2021 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč do 10. 6. 2021. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil sjednané smluvní podmínky, když na svůj dluh neuhradil ničeho, domáhá se žalobce zaplacení poskytnuté jistiny a poplatku ve výši 11 900 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení s úhradou předepsané splátky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, žalobce se proto podanou žalobou domáhá rovněž zaplacení sankčního poplatku ve výši 2 500 Kč (5x 500 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá). 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 2. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] Smlouva byla žalovaným podepsána registrací a zadáním SMS kódu na webových stránkách www.nazivnost.cz. Žalovanému byly dne 2. 4. 2021 převodem na účet uvedený ve smlouvě (č. účtu [bankovní účet] poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, jak také plyne z potvrzení o provedení platbě (The Pay) ze dne 2. 4. 2021, ID transakce [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč do 10. 6. 2021 v celkem 5 splátkách po 2 380 Kč, termín jednotlivých splátek dle smlouvy nastal dne 15. 4. 2021, 29. 4. 2021, 13. 5. 2021, 27. 5. 2021 a 10. 6. 2021. V čl. VIII odst. 8.1. smlouvy byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce upozorněn na skutečnost, že ve sjednaném termínu splatnosti svůj dluh ani z části neuhradil. Současně byl upozorněn na výši dluhu 13 939,21 Kč a byl vyzván k jeho úhradě. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka odeslána téhož dne. 7. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. v řízení zůstal zcela neaktivní a netvrdil, že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Z obsahu spisu nevyplynuly jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas nevrátil svůj dluh, ačkoliv žalobce svou smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení s úhradou všech pěti předepsaných splátek. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval a soud tedy žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil dluh v celkové výši 14 470 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč (pozdní úhrada 5 splátek po 500 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, byl žalobci rovněž přiznán nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 14 470 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 700 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o podnikatelském úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za nesplacenou jistinu, poplatek za uzavření smlouvy a smluvní pokutu. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 34 C 254/2022, 116 C 263/2022, 20 C 152/2022).