31 C 88/2023-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 1. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky spolu příslušenstvím (úroků, zákonných úroků z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10. 5. 2000. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho žádost úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 21 270 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úroky a poplatky vrátit. Žalovaný své povinnosti porušil, právní předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 3. 7. 2007 prohlásil dluh z úvěru za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Přes následné výzvy k úhradě žalovaný dosud svůj dluh žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Žalovaný dne 10. 5. 2000 požádal právního předchůdce žalobcem, společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 21 270 Kč za účelem nákupu zboží, a to televizoru v hodnotě 41 270 Kč. Dle žádosti žalovaného právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 10. 5. 2000. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 21 270 Kč, žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem, celkem 26 120 Kč splatit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 612 Kč počínaje od 10. 6. 2000. Současně žalovaný smlouvou o úvěru požádal právního předchůdce žalobce o úvěrový rámec a vydání kreditní karty. Žalovaný úvěr nesplatil, proto právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 3. 7. 2007 od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě částky 38 755 Kč. Aktuální výše úrokové sazby k datu odstoupení od smlouvy činila 22,68 % ročně dle úvěrového lístku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 3. 7. 2019. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl žalovaný současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2020. 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobci povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr do výše 21 270 Kč, žalovanému pak povinnost úvěr spolu s poplatky, celkem částku 26 120 Kč splatit v 10 pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, úvěr nesplatil a dostal se proto do prodlení dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného tak právní předchůdce žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k sesplatnění celého úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce sesplatněnou jistinu, úroky z úvěru a úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, tj. jistinu, úroky z úvěru dle § 502 obchodního zákoníku a úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády 142/1994 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 239 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 500 Kč (tarifní hodnota 30 968 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč; celkem tedy 3 417 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 340 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za nesplacenou jistinu, nezaplacené úroky z úvěru a úroky z prodlení. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 243 C 1/2021, 16 C 266/2020, 115 C 213/2020, 14 C 167/2020).