32 C 102/2022-81 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 7. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 95 536,53 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný však řádně a včas neplatil a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Podáním ze dne 3. 1. 2023 žalobce odstranil administrativní chybu návrhu týkající se úroku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 8. 2019 uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru (návrh na uzavření smlouvy + akceptace návrhu + ceník produktů a služeb pro soukromé osoby + produktové podmínky + všeobecné obchodní podmínky), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr (souhrnný výpis pohybů na účtu). Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného (údaje klienta). Dopisem ze dne 28. 4. 2021 žalobce zesplatnil dluh žalovaného (prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 28. 4. 2021). Ke dni 14. 5. 2021 činil celkový dluh žalovaného 108 158,60 Kč (struktura dluhu s uvedením jména žalovaného dle stavu ke dni 14. 5. 2021). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 + smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2021 a 5. 6. 2021 + potvrzení úplaty), když postoupení bylo žalovanému oznamováno (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2021 + oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2021 + přehled odeslaných zásilek). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu (oznámení ze dne 19. 7. 2021 + seznam odeslaných výzev). Pokud jde o pravomoc českých soudů, tato vyplývá z ustanovení čl. 17 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný je sice slovenské státní příslušnosti, avšak zdržoval se na území České republiky, když ostatně zde i uzavřel předmětnou smlouvu. Soud postupoval dle českého práva v souladu s ustanovením čl. 6 nařízení Řím I. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ, na jejímž se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úvěrové poplatky a úroky dohodnuté v předmětné smlouvě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Výše úroku pak je v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od 24. 4. 2020. Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která není žalobci známa, nýbrž osobě, která má u žalobce veden účet. Jestliže tedy žalobce postupoval jak formálním způsobem, tak hodnocením běžného účtu žalovaného, nelze mít za to, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 3 822 Kč, šesti úkonech právní pomoci po 4 940 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., šesti režijních paušálech po 300 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, dvakrát podání soudu, účast u dvou jednání). Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o.s.ř. 41 864,40 Kč.