33 C 304/2022-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 21 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s.r.o. uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 500 Kč, který měl být splacen nejpozději do 14. 7. 2019 Vedle jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 17 500 Kč na účet žalovaného dne 14. 6. 2019. Pokud jde o prověření platební schopnosti žalovaného, předchůdce žalobce lustroval žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019 soud zjistil, že úvěrující - [právnická osoba] s.r.o. a žalovaný jako klient, vyjádřili úmysl v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z listiny nazvané„ jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019“ soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] s.r.o. jako úvěrující se zavázala žalovanému jako klientovi na jeho požádání poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 17 500 Kč a to do dvou pracovních dnů od uzavření smlouvy. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla uvedena 30 dnů. Celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit, byla 21 700 Kč, která vedle jistiny představuje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč. Předmětná smlouva měla být žalovaným podepsána elektronicky dne 14. 6. 2019. Z předmětné listiny však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem žalovaný elektronicky předmětnou listinu podepsal. Z výpisu z účtu předchůdce žalobce ze dne 14. 6. 2019 a sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že z účtu předchůdce žalobce byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 14. 6. 2019 částka 17 500 Kč. Žalovaný byl majitelem a disponentem předmětného účtu od data 27. 6. 2014. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 3. 6. 2021 soud zjistil, že tento oznámil žalovanému postoupené předmětné pohledávky na žalobce, současně tohoto vyzval, aby ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet specifikovaného ve výzvě uhradil dlužnou částku. Předmětný přípis byl předán k poštovní přepravě dne 3. 6. 2021, což soud zjistil z podacího lístku. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2021 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Z těchto listinných důkazů, tj. ze smlouvy označené jako„ jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019“ soud zjistil, že tato listina není ze strany žalovaného podepsána. Ani z jiných důkazů předložených žalobcem nevyplývá, že by s obsahem této listiny žalovaný vyslovil souhlas. Žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že mezi stranami byla uzavřena dohoda, v níž by se žalovaný zavázal k povinnostem, které jsou uvedeny v žalobcem předestřené smlouvě o úvěru. Soud tak učinil dílčí skutkový závěr, že uzavření dohody o poskytnutí peněžních prostředků a o obsahu tvrzeném žalobcem, nebylo v řízení prokázáno. V řízení však bylo prokázáno, že z účtu předchůdce žalobce byla zaslána na účet žalovaného částka 17 500 Kč, která byla na účet žalovaného připsána dne 14. 6. 2019. Předchůdce žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky 17 846 Kč přípisem ze dne 3. 6. 2021, kdy žalovanému poskytl lhůtu tří dnů od doručení. Žalovaný žalobci tuto částku neuhradil. 6. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže není dlužník za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žaloba je důvodná co do částky 17 500 Kč s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení jdoucím od data 10. 6. 2021. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částek, a to z titulu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, kdy svůj nárok dovozoval ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019. Jak soud vyložil výše, žalobce neunesl břemeno důkazní stran prokázání existence smlouvy o úvěru. Smlouva předložená žalobcem neobsahuje podpis žalovaného ani žádné jiné potvrzení, že je skutečně smlouvou, kterou žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel, respektive, i kdyby žalovaný s předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru uzavřel, že se jedná o tuto konkrétní smlouvu s tímto konkrétním obsahem. Žalobce se k jednání nedostavil, tudíž mu ani nemohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. Soud však dospěl k závěru, že žalobci (byť neprokázal uzavření smlouvy o úvěru), vznikl nárok na vrácení částky 17 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že na účet vedený na jméno žalovaného, byla dne 14. 6. 2019 připsána částka 17 500 Kč, která byla odepsána z účtu právního předchůdce žalobce. V řízení žalovaný neprokázal, že by tuto dlužnou částku žalobci uhradil, netvrdil, ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný, je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Příslušenství pohledávky je odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení příslušenství však žalobci vznikl až po okamžiku, kdy žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky. Jelikož předchůdce žalobce stanovil žalovanému lhůtu tří dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky, kdy tento přípis byl předán k poštovní přepravě dne 3. 6. 2021, soud vycházel, že dnem 6. 6. 2021 byl předmětný přípis žalovanému doručen, lhůta k plnění tak uplynula dne 9. 6. 2021 a dnem 10. 6. 2021 se tak žalovaný dostal se svým plněním do prodlení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný pouze částečně a to co do výše 80,65 %, po odečtení neúspěchu ve výši 19,35 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 61,30 % Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 868 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to tři úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 2 320 Kč. Z této částky 61,30 % představuje částku 1 422 Kč, kterou soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení a žalovaného zavázal k její úhradě.