34 C 219/2021-113 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 11. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 12. 2021 a 30. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 865,17 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o rychlé půjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatky dle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, právní předchůdce žalobce proto dne 28. 12. 2020 dluh zesplatnil. Právní předchůdce žalobce dne 30. 12. 2020 postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, [právnická osoba] a.s., který následně dne 7. 1. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 49 413,17 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 452 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 723,92 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 924,60 Kč a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 49 413,17 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. 2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 26. 9. 2022, č.j. 34 C 219/2021-93, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník v podání doučeném soudu dne 1. 11. 2022 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Obranu odůvodnil tím, že žalovaný pochází z [země], v době uzavření smlouvy neměl žádné doklady vystavené Českou republikou a z žádné listiny nevyplývá, že by ovládal český jazyk. Byla-li tedy žalovanému předložena smlouva o půjčce v českém jazyce, nebyly ze strany žalobce tvrzeny ani doloženy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný byl s obsahem smlouvy seznámen ve svém rodném jazyce; smlouvu o půjčce je proto nutné považovat za neplatnou. Opatrovník žalovaného dále uvedl, že právní předchůdce žalobce schválil poskytnutí úvěru žalovanému automatickým systémem na základě příjmu deklarovaného žalovaným; další dokumenty k ověření úvěruschopnosti nebyly doloženy. Právní předchůdce žalobce tak poskytl žalovanému úvěr, aniž by blíže zkoumal jeho příjmy a výdaje, čímž porušil jemu uloženou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a rovněž i z tohoto důvodu je nutné smlouvu o půjčce považovat za neplatnou. 3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, že žalovaný projevil vážnou, určitou a srozumitelnou vůli uzavřít smlouvu, z žádných důkazů rovněž nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vyvíjel na žalovaného psychický či fyzický nátlak. Při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce postupoval zcela v souladu se zákonem, když vycházel z informací poskytnutých žalovaným. Právní předchůdce žalobce zjistil příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč, provedl kontrolu v interních a externích systémech a dospěl k závěru, že kapacita žalovaného splácet půjčku je dostatečná. Výdaje žalovaného byly z důvodu absence informací stanoveny na základě interního ekonomického modelu pracujícím se statistickými daty z Českého statistického úřadu. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 8. 2. 2019, z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 8. 2. 2019, všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Mezi účastníky byl sjednán smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 306 Kč vždy k 17. dni v měsíci; první splátka ve výši 786,38 Kč byla splatná dne 18. 3. 2019. Žalovaný se v souladu se smlouvou o půjčce zavázal hradit poplatky a sankce dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. V návrhu žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný a jeho příjem činí 23 000 Kč. 6. Z detailu klienta ze dne 8. 2. 2019 sepsaném v anglickém jazyce se podává, že žalovaný má řecké státní občanství, žalovaný uvedl kontaktní adresu [adresa], svůj telefon a email; dokument byl žalovaným podepsán. 7. Z dopisu ze dne 28. 12. 2019 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce prohlásil celý dluh za okamžitě splatný. Právní předchůdce žalobce současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 8. Ze sdělení právního předchůdce žalobce se podává, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný deklaroval příjem 23 000 Kč, výdaje byly odhadnuty na základě historických dat Českého statistického úřadu a porovnávány s příjmem žalovaného. Právní předchůdce žalobce dále zjistil, že žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí půjčky další závazky, ale kapacita hradit dluh byla dostatečná. Žádost byla schválena automaticky systémem na základě příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti; žádné další dokumenty nebyly žalovaným dokládány. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, [právnická osoba] a.s. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 25. 1. 2021; dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán dne 26. 1. 2021. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 7. 1. 2021 soud zjistil, že přechodný věřitel, [právnická osoba] a.s., postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 29. 3. 2021; dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán dne 29. 3. 2021. 11. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Dle seznamu odeslaných předžalobních výzev byla výzva zaslána žalovanému dne 8. 4. 2021. 12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti pr