36 C 173/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 po žalovaném zaplacení částky 38.888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.335,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.958,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11.726,9 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a úroku ve výši 15 % ročně z částky 10.960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 23. 5. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO] s tím, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupena na žalobkyni. Po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10.960,38 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 766,52 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1.925,48 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 994,06 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5.241,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 9.000 Kč, úrok vyčíslený od 24. 7. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 1.958,84 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1.335,22 Kč a úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 10.960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 11.726,90 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 10.960,38 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 766,52 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného posoudil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavařením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, poskytnutné informace byly zazanamenány v žádosti o úvěru ze dne 23. 5. 2018 a byly ověřeny doklady uvedenými v části vyložení příjmu žadatele, konkrétně pracovní smlouvu a výplatními páskami. K uzavření smlouvy uhradil celkem částku 8.000 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - žádosti o úvěr ze dne 23. 5. 2018, smlouvy o úvěru [číslo] včetně přílohy [číslo] předpisu splátek, transkační historie smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného ze dne 23. 5. 2018, ve které žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od 1. 12. 2017 na dobu určitou do 30. 11. 2018, pobírá mzdu ve výši 14.782 Kč, jako celkové měsíční příjmy, za bydlení a energie vynaloží částku 1.000 Kč, za dopravu, jídlo, osobní náklady částku 3.410 Kč, za stávající půjčky platí měsíčně splátky 4.800 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživované dítě do 26 let, má dokončené střední vzdělání a předložil občanský průkaz. Z žádosti vyplývá, že původní věřitel sociální status - zda je skutečně žalovaný zaměstnaný a na základě jaké pracovní smlouvy původní věřitel neověřil, výplatní páska ani pracovní smlouva není v příslušných kolonkách detailně. Smlouva byla uzavřena za věřitele zprostředkovatelem [jméno] [příjmení]. Jako zaměstnavatele žalovaný uvedl [anonymizována dvě slova] 5. Téhož dne byla opět prostřednictvím zprostředkovatele uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný, jako dlužník se zavázal věřiteli zaplatit úrok v celkové výši 1.444 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 7.350 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu (náklady na vyhodnocení úvěru) ve výši 1.394 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem byla stanovena na 27.888 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč, částka úroků splatná za den 344 Kč, doba trvání úvěru - 14 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku zaplatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž 1. splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení. Podpisem smlouvy žalovaný prohlásil a potvrdil, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Poslední splátka měla být zaplacena dne 23. 7. 2019, žalovaný celkově vrátil původnímu věřiteli 8.000 Kč, tato částka byla započetna na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 se všemi právy s ní spojenými včetně práva ze smluvní pokuty s účinností ke dni 8. 7. 2020 byla pohledávka postoupena původním věřitelem na současnou žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 6. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel zkoumal v rámci předsmluvního formuláře vyplněného žalovaným, údaje ověřeny nebyly, žalobkyně nemá k dispozici ani žádné listiny, ve kterých by bylo zjištěno, že skutečně výše příjmů a výdajů byla řádně prověřena. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná. Původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, proto soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni celé požadované právo přiznat. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ, neboť bylo prokázáno, že žalovanému původní věřitel vyplatil částku 15.000 Kč, žalovaný vrátil celkem 8.000 Kč, tudíž ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 OZ je žalovaný povinen rozdíl těchto částek ([číslo] - [číslo]) tedy 7.000 Kč vydat. 13. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ, kdy byla pohledávka původního věřitele postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení písemně informován. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyni přiznal z částky 7.000 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 24. 7. 2019, neboť půjčená částka měla být žalovaným vrácena do 23. 7. 2019 1. den následující - 24. 7. 2019 byl žalovaný již v prodlení. 15. Ve výroku ad. II. soud ve zbývající části žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, v převážné části byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.