36 C 240/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.1.2022 po žalované zaplacení částky 164 463,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnosti [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne 23.6.2015 smlouvu o revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 170 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr, který měla hradit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 740 Kč. Splátky zahrnují úrok ve výši 11,40% ročně, pojištění ve výši 307 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit jednorázový poplatek ve výši 1 495 Kč. Žalovaná úvěr nezaplatila, a proto žalobkyně požaduje vrácení jistiny ve výši 147 057,62 Kč, smluvní úrok ve výši 11,40% ročně z částky 148 585,62 Kč od 19.9.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 148 585,62 Kč od 19.9.2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 23.6.2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle kterého jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 170 000 Kč s tím, že částku 150 000 Kč měla čerpat dne 23.6.2015 a zbylou částku měla vyčerpat do 23.6.2018. Žalovaná se zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 740 Kč jistinu úvěru, úrok ve výši 11,40% ročně, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 495 Kč a pojištění ve výši 307 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání úvěru je zřejmé, že žalovaná čerpala úvěr převodem na svůj bankovní účet dne 23.6.2015 částku 85 000 Kč, dne 23.6.2015 částku 36 385,29 Kč a 28 614,71 Kč, dne 25.6.2015 částku 20 000 Kč, dne 30.7.2015 ve výši 2.500 Kč, 31.8.2015 ve výši 2.500 Kč, 21.9.2015 ve výši 2.200 Kč, dne 23.10.2015 ve výši 2.100 Kč, dne 20.11.2015 ve výši 2.169 Kč, dne 16.12.2015 ve výši 2.100 Kč, dne 25.1.2016 ve výši 2.154 Kč, dne 22.2.2016 ve výši 2.132 Kč, dne 17.3.2016 ve výši 2.129 Kč, dne 18.4.2016 ve výši 2.100 Kč, dne 25.4.2016 ve výši 26 Kč, dne 17.5.2016 ve výši 2.126 Kč, dne 16.6.2016 ve výši 2.126 Kč, dne 18.7.2016 ve výši 2.126 Kč, dne 16.8.2016 ve výši 2.127 Kč, dne 26.9.2016 ve výši 2.125 Kč, dne 19.10.2016 ve výši 2.132 Kč, dne 19.12.2016 ve výši 3.983 Kč, dne 8.3.2017 ve výši 4.335 Kč, dne 13.3.2017 ve výši 300 Kč, dne 20.3.2017 ve výši 2.151 Kč, dne 24.4.2017 ve výši 2.126 Kč, dne 1.6.2017 ve výši 2.130 Kč, dne 30.6.2017 ve výši 2.136 Kč, dne 7.8.2017 ve výši 2.133 Kč. Z přehledu splátek potom vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 144 263,11 Kč, která byla započtena na úrok, jistinu a poplatek za životní pojištění. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že v případě, že žalovaná nehradí splátky řádně a včas, může banka úvěr zesplatnit. Žalovaná byla v prodlení od srpna 2018, dne 18.10.2018 banka odeslal žalované dopis o zesplanění úvěru, ve kterém žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 22.10.2018. 5. V žádosti o smlouvu žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, je vdaná, má zúžené SJM, pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba], kde pracuje na pozici prodavačka s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši 13 310 Kč, příjem domácnosti činí 43 000 Kč. Žalovaná splácela dva závazky u [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč a u [právnická osoba] ve výši 85 000 Kč s tím, že tyto úvěry byly konsolidovány poskytnutým úvěrem. Věřitel v rámci zjišťování úvěruschopnosti vůbec nezjišťoval, jaké má žalovaná výdaje, tyto pouze odhadla z dat Českého statistického úřadu, výše jejího měsíčního příjmu zjistila z potvrzení zaměstnavatele. Žádné další údaje od žalované nevyžadoval a žalovaná mu ani žádné další důkazy nepředložila. Dále žalovaná uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti a splácí další závazky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 18.9.2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována, žalovanou částku nevrátila ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně nedisponuje žádnými listinnými důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru a ani žádné důkazy v tomto směru nenavrhovala. 7. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena podle Občanského zákoníku a ZSÚ ve znění zák. č. 145/2010 Sb., posoudil soud tento nárok podle těchto zákonných ustanovení. 8. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovnaému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Soud dospěl k závěru, že tato smlouva o zápůjčce je ve smyslu výše citovaného ustanovení ust. § 9 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované, jako spotřebitele s odbornou péčí, a to zejména z důvodu, že naprosto rezignoval na zjištění a ověření skutečných výloh žalované. 11. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Ke dni uzavření smlouvy – 23.6.2015 byla upravena povinnost věřitele zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele pod pohrůžkou neplatnosti uzavřené smlouvy. Věřitel vůbec nezjišťoval konkrétní výdaje žalované. Z potvrzení o příjmu pouze vyplývá, že žalovaná má 2 vyživované děti. Věřitel tedy zjistil, že žalovaná má nízký příjem, vyživuje dvě děti, splácí další závazky, a přesto jí poskytl úvěr ve výši 170 000 Kč. Věřitel jako profesionál byl povinen před uzavřením smlouvy zjistit úvěruschopnost s odbornou péčí, což však neučinil. Věřitel nijak neověřoval příjmy domácnosti, blíže neřešil výdajovou stránku žalované. Nemohl tedy posoudit rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji a tedy i možnosti splácení poskytnutého úvěru. Soud proto považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou dle § 9 ZSÚ. 14. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl zápůjčku v rozporu s § 9 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18). 15. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ, neboť bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od původního věřitele částku 223 840 Kč, zaplatila 144 263,11 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu částky 79 576,89 Kč, a proto jí tuto částku přiznal. Jestliže byla uzavřena absolutně neplatná smlouva, nelze přihlížet k tomu, zda původní věřitel nebo žalobkyně započítala zaplacenou částku částečně na jistinu, částečně na další poplatky či úroky ve smlouvě. 16. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, rozhodl soud podle § 1970 OZ a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy žalované došla výzva k plnění (tj. třetí pracovní den po dni odeslání výzvy dne 22.10.2018 tedy dne 25.10.2018 dle § 573 OZ). Žalobkyně by tedy měla právo na zákonný úrok z prodlení ode dne 26.10.2018, požaduje jej však od pozdějšího data. 17. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ (postoupení pohledávky), když byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem – [právnická osoba] a žalobkyní ze dne